36 C 378/2020-36 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 310,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 310,10 Kč za dobu od 8. 8. 2017 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou měla žalovaná uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 2 310,10 Kč je tvořena jistinou ve výši 1 300 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 010,10 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 1 300 Kč a termínem splatnosti 7. 8. 2017. Podpis žalované je ve smlouvě nahrazen SMS kódem. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovanou smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne 17. 7. 2017 byla na bankovní účet žalované připsána částka 1 300 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 1 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), proto soud žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 1 300 Kč a ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 010,10 Kč žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění výzvou ze dne 16. 11. 2018, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 11. 2018. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 22. 11. 2018). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 23. 11. 2018 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 9 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 310,10 Kč od 8. 8. 2017 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 23. 11. 2018 a jen z přiznané částky 1 300 Kč a za dobu od 8. 8. 2017 do 22. 11. 2018 žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl z celé žalované částky a počínaje 23. 11. 2018 až do zaplacení ze zamítnuté částky 1 010,10 Kč. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 51 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.