38 C 199/2021-119 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla zdůvodněna tvrzením, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen "banka") smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci strany sjednaly vedené běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru - [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru. V souladu s tím byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat alespoň jedenkrát za 180 dnů čerpání flexikreditu kreditní zůstatek a že bude mít minimální měsíční příjem odpovídající 50 % čerpaného flexikreditu. Současně se zavázal nepřekročit výši úvěrového limitu. Tyto podmínky žalovaný porušil, neboť zejména překročil povolený úvěrový limit. Banka proto poskytování flexikreditu zrušila a debetní zůstatek ve výši 5 955,91 Kč převedla dne 22. 8. 2019 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Poté mu banka umožnila tuto částku splácet a současně byl žalovaný povinen hradit úrok z nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaný však toto nečinil, a proto banka celou dlužnou částku dopisem ze dne 28. 12. 2019 k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši 7 755,91 Kč. Tato jistina se proto i nadále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debet ve výši 29 % ročně. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 21. 11. 2020 požadovala žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Uvedená pohledávka totiž byla bankou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud ke stejným skutkovým zjištěním, jako byla rozhodná tvrzení uvedená v žalobě. Žalovaný své povinnosti opakovaně porušoval, když na běžném účtu opakovaně přečerpával povolený debetní zůstatek. Naposledy se tak stalo dne 30. 4. 2019, kdy vznikl nepovolená debetní zůstatek 48,10 Kč. Protože tento zůstatek nevyrovnal, vypověděla banka žalovanému flexikredit dopisem ze dne 23. 8. 2019. V té době činil nepovolený debetní zůstatek částku ve výši 5 955,91 Kč. Po převodu nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet naúčtovala banka žalovanému poplatku za upomínky v celkové výši 1 800 Kč, tj. 3 x 600 Kč za upomínky z 7. 10. 2019, 4. 11. 2019 a 4. 12. 2019. Za dobu od 17. 2. 2020 do 11. 11. 2020 banka účtovala žalovanému z částky 5 955,91 Kč úrok z prodlení 10 % ročně v kapitalizované výši 433,58 Kč. 4. Žalovaný byl povinen shora uvedené povinnosti plnit a poskytnutý úvěr a v souvislosti s tím dohodnuté poplatky a ujednané úroky platit (viz § 2395 o. z.). Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen zaplatit do 16. 2. 2020, a proto je ode dne následujícího povinen platit z dlužné částky 5 955,91 Kč úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Sazba úroku z prodlení pro toto období byla stanovena ve výši 10 % p. a. (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž byl povinen platit úrok dohodnutý pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně z této částky za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení. Žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit dohodnuté poplatky za odeslání shora uvedených upomínek v celkové výši 1 800 Kč Tyto pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Soud ovšem nepřiznal z této částky právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť tyto platby svou povahou představují náklad na uplatnění pohledávky, tj. její příslušenství jak vyplývá z § 513 o. z. Z tohoto příslušenství se úroky z prodlení neplatí - proto soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části, proto jí je podle § 142 odst. 3 o.s.ř. žalovaný povinen plně nahradit účelně vynaložené náklady řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 5 845 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobce advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby), dvou úkonů právní služby spočívajících v sepisu doplnění žaloby a účasti u jednání soudu se sazbou odměny 1 500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů spojených s těmito dvěma úkony podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2 x 300 Kč, a částky 945 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. 6. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalované v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.