38 C 200/2021-94 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 956,07 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba]. Žalovaný doručil [právnická osoba] prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost [anonymizováno] následně prověřila totožnost žalovaného, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě zhodnocení mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy o úvěru. Svou vůli akceptovat nabídku vyjádřil žalovaný tím, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace a kliknutím na příslušnou ikonu potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložené nepodepsané rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru a nepodepsaná smlouva o revolvingovém úvěru nemůžou být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Současně z přiložených potvrzení o provedených platbách, nepodepsaných obchodních podmínek, vydaných vyúčtování a nepodepsaných standartních informací o úvěru k této smlouvě nevyplývá, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Z potvrzení o provedených platbách pouze vyplývá, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet žalovaného odeslána částka ve výši 4 500 Kč dne 21. 6. 2016, částka ve výši 2 500 Kč dne 7. 7. 2016, částka ve výši 500 Kč dne 23. 8. 2016, částka ve výši 800 Kč dne 15. 9. 2016, částka ve výši 2 000 Kč dne 4. 11. 2016, částka ve výši 4 000 Kč dne 18. 11. 2016, částka ve výši 900 Kč dne 25. 11. 2016, částka ve výši 3 500 Kč dne 16. 2. 2017 a částka ve výši 950 Kč dne 22. 3. 2017. Jak žalobkyně sama uvedla, dalšími důkazy o uzavření smlouvy o úvěru nedisponuje a není jí ani známo přesné znění identifikačního kódu, kterým měla být smlouva podepsána. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají (úrok a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného). V řízení však bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byla připsána částka 19 650 Kč (výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] a ta následně žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, listina o převodu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, listina o převodu, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 19 650 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.). Jelikož žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 9 956,07 Kč, soud vázán jejím návrhem žalovaného zavázal k zaplacení pouze částky ve výši 9 956,07 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne [datum], doklad prokazující její odeslání ani na výzvu soudu nepředložila. Výzvu k plnění pak představuje žaloba, která byla žalovanému doručena dne 19. 7. 2021. Podle § 1958 odst. 2 o. z. měl žalovaný plnit následujícího dne, tedy 20. 7. 2021, a pokud tak neučinil, je podle § 1968 o. z. ode dne 21. 7. 2021 s plněním dluhu v prodlení a žalobkyni od tohoto dne až do zaplacení vzniká nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,5 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 956,07 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 21. 7. 2021 a za dobu od 22. 6. 2017 do 20. 7. 2021 žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.