38 C 252/2021-43 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 946 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 946 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 3 946 Kč je tvořena jistinou ve výši 3 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 886,82 Kč a úrokem ve výši 59,18 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a termínem splatnosti. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o spotřebitelském úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 3 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), proto soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 3 000 Kč a ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 886,82 Kč a ohledně úroku ve výši 59,18 Kč žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 15. 10. 2020). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 16. 10. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 946 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení od 16. 10. 2020 a jen z přiznané částky 3 000 Kč a žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 946 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do 15. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 946 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení zamítl. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.