38 C 300/2021-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 500 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 890 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 17. 11. 2018 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím internetu. Žalovaná částka 10 500 Kč je tvořena jistinou ve výši 7 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 500 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), z níž vyplývala povinnost věřitele poskytnout klientovi neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a povinnost klienta úvěr do 30 dnů od odeslání finančních prostředků vrátit spolu s úroky ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně. Celková částka splatná ke dni spotřebitelského úvěru tedy činila 8 890 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky věřitele (dále jen„ VOP“), ve kterých byl upraven proces registrace a uzavírání smluv. Dle bodu 3.1 VOP věřitel umožňuje podat žádost o úvěr pouze registrovaným klientům. Klient, který chce získat úvěr, provede registraci na webových stránkách věřitele uvedením požadovaných údajů (jméno a příjmení, rodné číslo, číslo OP, adresu trvalého pobytu, korespondenční adresu, číslo bankovního účtu, číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu). Po uvedení požadovaných údajů zadá heslo, které si sám zvolí (bod 3.1.2 VOP). Kliknutím na tlačítko„ zaregistrujte se jako uživatel“ bude registrace klienta dokončena a bude klientovi vytvořen uživatelský profil na webovém rozhraní věřitele (bod 3.1.4 VOP). Klient, který chce získat úvěr, podá věřiteli žádost o úvěr tím, že si zvolí podmínky žádosti o úvěr na svém uživatelském profilu, seznámí se s veškerými informacemi, které je věřitel povinen poskytnout před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 95 zákona o spotřebitelském úvěru a potvrdí, že si informace přečetl a stiskem tlačítka„ další“ potvrdí výši požadovaného úvěru, dobu, na jakou má zájem, aby mu byl úvěr poskytnut a výši jednotlivých splátek. Následně se klientovi vygeneruje text smlouvy o spotřebitelském úvěru a text VOP. Zaškrtnutím políčka„ souhlasím s podmínkami smlouvy“ vyslovuje klient souhlas se zněním smlouvy. Klient byl dále povinen vyplnit dotazník týkající se jeho finanční a majetkové situace. Po kliknutí na tlačítko„ potvrdit žádost“ se považuje žádost o úvěr za podanou. K poskytnutí úvěru bylo nutné zaslat z bankovního účtu vedeného na jméno klienta ověřovací poplatek 1 Kč na bankovní účet věřitele (bod 4.1. – 4.1.7 VOP). Dne 17. 10. 2018 byla z bankovního účtu žalovaného na účet žalobkyně odeslána částka 1 Kč s poznámkou„ souhlasím s VOP a sml. [číslo]“ (výpis z účtu žalobkyně). Dne 17. 10. 2018 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 7 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). 4. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s žalovaným uzavřela. Žalobkyně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky tvrdila, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy se žalovaný nejprve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně zadáním osobních údajů a následně zadal žádost o půjčku a zaškrtnutím políčka„ souhlasím s podmínkami smlouvy“ vyslovil souhlas s podmínkami dokumentace. Po kliknutí na tlačítko„ další“ žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce. Identita žalovaného byla ověřena zasláním 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. 5. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejích webových stránkách byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však, byť k tomu byla vyzvána, neprokázala, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění uzavřel. Žalobkyně nikterak neprokázala, že se žalovaný v souladu s VOP do uživatelského profilu v elektronickém systému žalobkyně zadáním hesla přihlásil a v něm vyplněním požadovaných údajů požádal o úvěr, tedy učinil nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou odeslal žalobkyni, a žalobkyně následně návrh smlouvy akceptovala. Předložená karta klienta a dotazník s údaji o žalovaném, neprokazují uzavření úvěrové smlouvy. Platba ve výši 1 Kč, která byla z účtu žalovaného na účet žalobkyně odeslána, obsahovala poznámku„ souhlasím s VOP a smlouvou [číslo]“, nikoliv se smlouvou [číslo]. Neprokázala-li žalobkyně, že byl dodržen postup vyplývající ze smlouvy o úvěru a že smlouva byla v ní předpokládaným způsobem uzavřena, neprokázala, že žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit a zaplatit úrok a smluvní pokutu. 6. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž právní důvod poskytnutí prostředků prokázán nebyl. 7. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Soud tak zavázal žalovaného k zaplacení částky 7 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, tedy ohledně úroku ve výši 1 890 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný zavázal k povinnosti platit úrok a smluvní pokutu. 8. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. 9. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 4. 6. 2020, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do sedmi dnů, tj. do 10. 6. 2020. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 11. 6. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 % ročně). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 17. 11. 2018 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 11. 6. 2020 a za dobu od 17. 11. 2018 do 10. 6. 2020 žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. 10. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 55 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.