38 C 394/2021-38 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 22. 3. 2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 5 000 Kč představuje dlužnou jistinu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a termínem splatnosti. Poté obdržel na své telefonní číslo SMS kód, který vložil do příslušného pole na internetových stránkách, čímž znovu potvrdil svou žádost a odeslal ji původnímu věřiteli. Původní věřitel žádost žalovaného zvážil a následně přijal, což žalovanému oznámil prostřednictvím klientské zóny. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o podnikatelském úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne 21. 1. 2019 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), proto soud žalovaného k jejímu zaplacení zavázal. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 16. 5. 2021, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 5. 2021. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 24. 5. 2021 - pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 25. 5. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení od 25. 5. 2021 a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Přestože měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, přiznal jí soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení v plné výši, neboť neúspěch ohledně části požadovaného úroku z prodlení se v poměru k celkovému předmětu řízení jeví jako neúspěch nepatrný. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 206/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobci v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.