41 C 254/2020-99 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným ve výši 9 984 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 984 Kč od 12. 6. 2016 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud skutkově uzavřel, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným uzavřena smlouva o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru, jejímž předmětem byla dohoda smluvních stran o jejich budoucím úmyslu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz smlouva o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru ze dne [datum]). Dále byla mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet [číslo] [bankovní účet] finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal je vrátit do 11. 6. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč (viz smlouva o úvěru [číslo]). [právnická osoba] poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč žalovanému na jeho bankovní účet [číslo] [bankovní účet] dne [datum] (viz výpis z účtu, sdělení banky). Mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek uvedených v příloze smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že postoupení nabývá účinnosti zaplacením protiplnění (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1, která tvořila nedílnou součást smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla uvedena pod položkou [anonymizováno] přílohy [číslo] (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. 1). Oznámení o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] na žalobkyni bylo žalovanému zasláno spolu s předžalobní výzvou právním zástupcem žalobkyně dne 3. 3. 2020, když toto oznámení nebylo [právnická osoba] podepsáno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2020, předžalobní výzva ze dne 3. 3. 2020, podací lístek). 5. Z Dohody o odeslání předžalobních výzev ze dne 3. 1. 2019 neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. 6. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). 7. Jelikož v postavení věřitele v rámci závazkového vztahu vyplývajícího z předmětné smlouvy o úvěru byla osoba odlišná od žalobkyně, soud se po právní stránce nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. 8. Smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a § 1887 občanského zákoníku dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastupuje na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal). Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi [právnická osoba] jako postupníkem a [právnická osoba] jako postupitelem, která poté postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, byla uzavřena postupní smlouva, na jejímž základě by byla účinně postoupena žalobou uplatněná pohledávka. Vzhledem k tomu, že podle citované smlouvy o postoupení pohledávek byla účinnost postoupení pohledávek v rámci příslušného seznamu vázána na zaplacení úplaty za postoupení takového souboru pohledávek, byla žalobkyně povinna tvrdit a prokázat, že k takovému zaplacení úplaty došlo. Žalobkyně však v řízení nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že úplata za postoupení žalované pohledávky byla zaplacena. Soudu tedy nezbylo než učinit závěr, že nastoupení účinků postoupení žalované pohledávky ze strany žalobkyně prokázáno nebylo. Nadto je nutné podotknout (obiter dicta), že ani v případě, že by bylo prokázáno zaplacení úplaty za postoupený soubor pohledávek, nebylo možné jednoznačně identifikovat, zda pohledávka za žalovaným byla součástí souboru postupovaných pohledávek, příp. v jakém rozsahu byla pohledávka postoupena, když veškeré pohledávky v příloze uvedené jsou identifikovány pouze jen číselným kódem. Na zaplacení úplaty za žalovanou pohledávku pak soud nemohl usuzovat ani z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2020, jímž mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, neboť tímto bylo notifikováno až postoupení pohledávky ze [právnická osoba] na žalobkyni. 10. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala (§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), že na ni přešlo právo, které bylo v tomto řízení žalobou uplatněno. Vzhledem k nedostavení se žalobkyně k jednání soudu dne 11. 1. 2021, byť k soudním jednáním se zásadně chodí, nemohl soud poskytnout účastníkům ani poučení podle § 118a o. s. ř., kterého se jím může dostat pouze právě u jednání soudu. Pročež soud výrokem I. rozsudku z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, proto by mu v plném rozsahu vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva u soudu. Jelikož z obsahu spisového materiálu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl výrokem II. rozsudku tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.