11 C 19/2022-19 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 616,30 Kč s příslušenstvím představující cenu za pronájem Set-topBox [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ STB“) a routeru [anonymizována dvě slova] (dále jen„ router“), které mu byly poskytnuty na základě smlouvy č. [anonymizováno]. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo [anonymizováno], na jejím základě byly žalovanému poskytnuty STB a router. Neboť žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, žalobkyně využila svého smluvního oprávnění, smlouvu vypověděla a domáhala se také vrácení obou zařízení. Za užívání STB v prosinci 2020 až února 2021 svědčí žalobkyni částka 50,30 Kč, jež byla splatná 11. 12. 2020, resp. 11. 1. 2021 a 11. 2. 2021, dále kap za březen až červen 2021 v částce 201,40 Kč, splatné 21. 5. 2021 Cenu za nevrácený router vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] splatnou 22. 11. 2020, z níž zbývá zaplatit 165 Kč Cenu za nevrácený STB vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] splatnou 5. 8. 2021, z níž má být zaplacena částka 1 099 Kč. 4. Soud podotýká, že i ve věci je založena obecná pravomoc soudu, neboť se jedná o splnění povinnosti ze smlouvy, nikoli povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 3. 8. 2017, č. j. Konf 28/2016-14). <i>5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena podle § 1746 odst. 2 o. z. nepojmenovaná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, v souvislosti s ní pak byla žalovanému poskytnuta dvě zařízení. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, žalobkyně využila svého oprávnění a od předmětné smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací odstoupila a žalovanému pak vznikla povinnost vrátit zapůjčená zařízení a do vrácení za jejich zapůjčení také platit smluvenou úplatu. Nárok žalobkyně pak tvoří právo na ceny nevrácených zařízení ve výši 165 Kč (jež byla žalovaným hmotněprávně uznána dílčí úhradou dle § 2054 odst. 2 o. z.) a 1 099 Kč a právo na zaplacení úplaty za užívání zařízení v částce 352,30 Kč. Splatnost těchto částek byla určena na základě fakturace, tedy v případě částky 165 Kč došlo ke splatnosti 22. 11. 2020 (tj. prodlení od 23. 11.), v případě částky 50,30 Kč pak 11. 12. 2020 (tj. prodlení od 12. 12.), v případě částky 50,30 Kč pak 11. 1. 2021 (tj. prodlení od 12. 1.), v případě částky 50,30 Kč pak 11. 2. 2021 (tj. prodlení od 12. 2.) a v případě částky 1 099 Kč dne 5. 8. 2021 (tj. prodlení od 6. 8.). Protože žalovaný nezaplatil dlužné částky ve lhůtách jejich splatnosti, dostala se do prodlení a počínaje těmito daty prodlení až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z uvedených částek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobě vyhověl. 8. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“) za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 9. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.