19 C 13/2022-33 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 20. 8. 2016 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu (webových stránek [webová adresa]) dne 20. 7. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému téhož dne úvěr ve výši 7 500 Kč, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit společně s poplatkem ve výši 2 100 Kč do 19. 8. 2016. Žalovaný však ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 s účinností k témuž dni postoupila společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou měli společnost a žalovaný uzavřít dne 20. 7. 2016; tyto listiny nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani z dokazování nevyplynul jiný důkaz o vyjádření souhlasu žalovaného se smlouvou. Žalovaný obdržel na účet č. ú. [bankovní účet], vedený na jeho jméno, dne 20. 7. 2016 částku 7 500 Kč, pod [variabilní symbol] (viz sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 2. 2022). Dne 3. 3. 2021 si ujednaly společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž společnost postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 vč. přílohy č. 1). Dopisem ze dne 13. 4. 2021 společnost informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 13. 4. 2021, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 16 155 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 5. Žalobkyně tvrdila, že společnost poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na kterou se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelskému účtu byl podmíněn souhlasem žalovaného s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním bezpečnostní SMS. Žalovaný rovněž při žádosti o úvěr přiložil ofocený občanský průkaz, který sloužil k ověření jeho totožnosti. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V návaznosti na toto schválení byla stranami odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 7 500 Kč. 6. Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách společnosti (právního předchůdce žalobkyně) byly vyplněny jeho osobní údaje. Žalobkyně však neprokázala, že o úvěr požádal žalovaný, tedy že vyplnil žádost o poskytnutí konkrétního úvěru na webových stránkách, o čemž žalovaným nepodepsaná smlouva o spotřebitelském úvěru nemůže být důkazem. Žalobkyně byla vyzvána usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 1. 2022, aby svá tvrzení ohledně průběhu kontraktačního procesu doplnila, tedy zejména aby uvedla, jak žalovaný projevil svou vůli být smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 7. 2016 vázán. Žalobkyně však pouze uvedla, že původní věřitel ověřil totožnost z údajů poskytnutých žalovaným ve smlouvě o úvěru. 7. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít jí předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají. <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, na základě jakého právního důvodu byla částka 7 500 Kč na účet žalovaného připsána, jedná se o plnění bez právního důvodu, které představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 2991 o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný doposud žalobkyni neuhradil ničeho, a proto jej soud zavázal k zaplacení částky ve výši 7 500 Kč svým rozhodnutím. 10. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. 11. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do tří dnů výzvou ze dne 13. 4. 2021 odeslanou žalovanému téhož dne (viz výzva, podací lístek) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 4. 2021. Splatnost dlužné částky tedy nastala 21. 4. 2021 a počínaje dnem 22. 4. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 600 Kč od 20. 8. 2016 do zaplacení, a proto soud vázán jejím návrhem žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak pouze z přiznané částky 7 500 Kč a až od 22. 4. 2021, kdy byl žalovaný v prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl. 12. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí v řízení úspěšná co do částky 8 017,73 Kč (jistina 7 500 Kč + úroky z prodlení ve výši 517,73 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 13 874,74 Kč (jistina a poplatek 9 600 Kč + úroky z prodlení ve výši 4 274,74 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 58 % v poměru k neúspěchu 42 %. Přísluší jí tak vůči žalovanému dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 % - 42 %). Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21 % DPH ve výši 189 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 238,20 Kč (16 % z 1 489 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 13. Odměna za zastupování byla určena podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, současně je v něm předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. 14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.