19 C 161/2022-29 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s.ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce duben 2021 a červenec až listopad 2021 v celkové výši 810 Kč (3 x 135 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 15. 2. 2022 částkou 34,98 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud tedy jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z předložených listinných důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022, potvrzení České pošty s. p., specifikace dluhu, výzev k úhradě ze dne 3. 12. 2021 vč. doručenky soud zjistil, že žalovaná byla u žalobkyně přihlášena jako poplatník televizních poplatků od září 1987 a přihlášena je doposud. Za měsíce duben 2021 a červenec až listopad 2021 bylo žalované předepsáno na televizních poplatcích celkem 810 Kč (6 x 135 Kč), ze strany žalované ale nebylo do podání žaloby hrazeno nic, ani na výzvu k úhradě. <i>5. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>6. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva.</i> 7. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce duben 2021 a červenec až listopad 2021 ve výši celkem 810 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaná dostala s jednotlivými měsíčními platbami do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci, a to až do 15. 2. 2022 (datum podání žaloby) v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 34,98 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl s odkazem na shora cit. ust. § 7 a 10 zák. č. 348/20005 Sb., v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 8. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci šlo o typově jednoduchou formulářovou žalobu mající administrativní charakter, přičemž žalobkyně disponuje svým vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje. Činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla žalobkyně zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby jí tyto náklady hradil. V tomto směru soud postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013) a uložil žalované nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (předžalobní výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku). 9. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.