19 C 212/2022-38 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 202 Kč za dobu od 2. 9. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], jehož vlastníkem/provozovatelem byl žalovaný, bylo v době od 20. 11. 2019 do 5. 3. 2020 provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná částka sestává ze základního příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 9 202 Kč (za 107 dní po 86 Kč/den) a dále v nákladech na uplatnění příspěvku ve výši dalších 300 Kč a celkem tedy činí 9 502 Kč. Na výzvu k úhradě této částky, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě této částky do 30 dnů od doručení této výzvy, žalovaný nereagoval. A nereagoval ani na předžalobní výzvu. Proto po něm kromě částky 9 502 Kč požaduje též zákonný úrok z prodlení z částky 9 202 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů. 5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: v období od 20. 11. 2019 do 5. 3. 2020 nemělo nákladní vozidlo jiné než podle písmene r/ s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], sjednánu pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla (viz informace pojišťoven poskytnuté žalobkyni). V žalovaném období od 20. 11. 2019 do 5. 3. 2020 ale vlastníkem, ani provozovatelem tohoto nákladního automobilu nebyl žalovaný, ale [příjmení] [příjmení] (viz zpráva Magistrátu města Zlína, evidence motorových vozidel). V předchozím období do 19. 11. 2019 měl uzavřenou pojistnou smlouvu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla u [právnická osoba] jako vlastník vozidla právě žalovaný. Toto pojištění vozidla ale zaniklo pro neplacení pojistného již k datu 19. 11. 2019 (viz karta pojištění vozidla). Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení částky 9 502 Kč nejprve výzvou k úhradě ze dne 18. 6. 2020 s tím, že tuto částku má uhradit do 60 dnů od jejího doručení, která mu byla zaslána doporučeně poštou (viz cit. upomínka a informace o sledování zásilek) a následně i předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2022, která mu byla zaslána téhož dne poštou (viz cit. předžalobní upomínka a poštovní podací lístek). Žalovaný žalobkyni uvedenou částku neuhradil doposud (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). <i>6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,</i> <i>7. Podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.</i> <i>8. Podle § 3 odst. 2 první věty zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>10. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> <i>11. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.</i> <i>12. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 písm. 0) vyhlášky č. 205/1999 Sb. sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel a podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu nákladního automobilu jiného než podle písmene r/s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg se stanoví ve výši 86 Kč.</i> <i>14. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> 15. Právní hodnocení je následující: v žalovaném období od 20. 11. 2019 do 5. 3. 2020 žalovaný nebyl ani vlastníkem, ani provozovatelem nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód]. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., nemohlo vůči žalovanému vzniknout právo na zaplacení příspěvku ve výši 9 202 Kč, ani nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. ve výši dalších 300 Kč. Na tom nemění nic ta skutečnost, že v předchozím období do 19. 11. 2019 měl uzavřenou pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla jako vlastník vozidla žalovaný, neboť z toho samo o sobě nelze dovodit, že vlastníkem/provozovatelem uvedeného vozidla byl žalovaný i v předmětném období. 16. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného v tomto sporu (výrok I.). 17. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že právo na náhradu nákladů řízení by měl ve věci zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Tomu ale podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že na ně nemá právo žádný z účastníků řízení (výrok II. rozsudku).