19 C 241/2022-21 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému s odůvodněním, že žalovaný dne 7. 8. 2021 použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, a neprokázal se na výzvu kontrolní osoby platnou jízdenkou, čímž porušil smluvní přepravní podmínky žalobkyně, a proto byla žalovanému kontrolní osobou žalobkyně uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se žalovaný dne 7. 8. 2021 na trase [anonymizováno] přepravoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez jízdního dokladu. Při přepravní kontrole, o níž byl sepsán zápis [číslo] byla žalovanému pověřenou osobou v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně účinnými v době přepravy uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný k úhradě přirážky žalobkyni ničeho nezaplatil. <i>4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen o. z.), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je cestující povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 téhož paragrafu výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> 6. Žalovaný je nezletilý, proto soud předně posuzoval otázku hmotně právní způsobilosti žalovaného v této věci. 7. Dle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má se přitom za to, že nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. 8. Při posuzování hmotě právní způsobilosti se proto soud zabýval otázkou, zda měl žalovaný hmotně právní způsobilost k právnímu úkonu, který učinila a zda došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob dle ustanovení § 2250 a násl. občanského zákoníku. Tedy zda se jedná o úkon svou povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku žalovaného. Obsahem smlouvy o přepravě osob je povinnost žalovaného zaplatit stanovené jízdné, za které mu potom vzniká oprávnění být žalobcem přepraven do místa určení. Žalovanému bylo v době přepravy necelých 14 let. Soud má za to, že v tomto věku je dítě způsobilé samostatně cestovat městskou hromadnou dopravou, tzn. i platně uzavřít smlouvu o přepravě osob. Současné žalovanému v jeho věku muselo být jasné, že k jízdě trolejbusem potřebuje platnou jízdenku. Z toho soud uzavírá, že žalovaný měl v době přepravy hmotně - právní způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě. 9. Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla MHD provozované žalobkyní, byla dne 7. 8. 2021 mezi účastníky konkludentně uzavřena přepravní smlouva dle ust. § 2551 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákona, v platném znění, podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. Obsahem uvedené smlouvy byl závazek dopravce přepravit cestujícího do místa určení a naproti tomu závazek cestujícího zaplatit za přepravu jízdné stanovené dopravcem. Žalovaný nicméně povinnost zaplatit jízdné porušil, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu osoby pověřené dopravcem neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak v souladu s § 37 zák. č. 266/1994 Sb. vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému určenou ve smluvních přepravních podmínkách dopravce ve výši 1 500 Kč. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 368 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 500 Kč 2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen adv. tar.) za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 11. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b odst. 1 adv. tar. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. 12. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.