19 C 408/2021-147 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 573,12 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“), dne 15. 5. 2012, a v rámci níž si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu (dále též„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou mj. Dispozice ke kontokorentnímu úvěru (dále též„ dispozice“), Všeobecné obchodní podmínky banky (dále též„ VOP“), Základní produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále též„ podmínky“), Úrokový lístek banky a Sazebník. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu ve výši 21,99 % ročně a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně byly sjednány v dispozicích. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že opakovaně překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9 263,44 Kč převedla dne 3. 2. 2017 na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka sestávala z vyčerpané jistiny ve výši 3 597,41 Kč, z úroku za povolený debet v kapitalizované výši 348,90 Kč, z úroku za nepovolený debet v kapitalizované výši 97,13 Kč a z poplatků naúčtovaných dle sazebníku v celkové výši 5 220 Kč. Žalovaná následně uhradila platby v celkové výši 6 690,32 Kč, které byly započteny na jistinu. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena, banka využila svého práva a v souladu se smlouvou celou dlužnou částku ke dni 9. 7. 2018 zesplatnila, o čemž informovala žalovanou dopisem z téhož dne a zároveň ji vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 2 573,12 Kč. Žalovaná dluh neuhradila, dlužná jistina se proto dále úročila úrokem 29 % ročně. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. 10. 7. 2018, žalobkyně požaduje také úroky z prodlení v zákonné výši. Banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019, uzavřené mezi ní a žalobkyní, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 7. 6. 2019. 3. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka k žalobě mj. uvedla, že žalovaná ukončila pobyt v České republice 16. 10. 2018, přičemž až po tomto datu jí mělo být zasláno oznámení o zesplatnění a předžalobní výzva, což může mít dopad do úroků a do nákladů řízení. Dále namítla, že smlouva neobsahuje informace dle zák. č. 145/2010 Sb. a že žalovaná neobdržela jedno vyhotovení smlouvy o úvěru, pročež je tak úvěr úročený jen ve výši diskontní sazby a další smluvní ujednání o jiných platbách jsou tak neplatná. 4. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že banka s žalovanou uzavřela 15. 5. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se zavázala vést žalované běžný účet a dále se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu až do výše povoleného úvěrového limitu a žalovaná se zavázala dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu měsíční kreditní příjem a kreditní období. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, které se staly součástí smlouvy o bankovních službách, se banka a žalovaná dohodly, že výše povoleného úvěrového limitu činí 5 000 Kč, minimální kreditní příjem činí 50 % povoleného limitu a úroková sazba činí 21,99 % p. a. Dle sazebníku poplatků – část [anonymizováno] – kontokorentní úvěry činí poplatek za zaslání 1. upomínky 500 Kč a za zaslání 2. a další upomínky 600 Kč. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy, když na svém běžném účtu opakovaně přečerpávala povolený limit. Jelikož žalovaná nevyrovnala nepovolený debetní zůstatek, čímž dle čl. 44c písm. n) VOP porušila smluvní povinnosti, banka v souladu s čl. 44d písm. d) VOP zrušila povolený debet na běžném účtu a vyzvala žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ve výši 9 263,44 Kč, který převedla dne 3. 2. 2017 na nově otevřený úvěrový účet. Tato částka pak odpovídala nové jistině a žalovaná ji byla povinna splácet v pravidelných splátkách v minimální výši 514,64 Kč. Žalovaná postupně uhradila 13 splátek v celkové výši 6 690,32 Kč. Dne 23. 5. 2019 banka uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 30. 5. 2019 odeslaným dne 6. 6. 2019. 5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti těchto zákonů. <i>6. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 708 odst. 1 obch. zák., smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.</i> <i>8. Podle § 711 obch. zák., smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).</i> <i>9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Banka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019 uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení pohledávky bylo prokázáno postupní smlouvou včetně přílohy č. 1, kde byla specifikována pohledávka za žalovanou, jakož i notifikací banky žalované. Žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o běžném účtu podle § 708 odst. 1 obch. zák., na jejímž základě byl bankou pro žalovanou veden běžný účet. K tomuto účtu pak bylo dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřenými podle § 711 obch. zák. dohodnuto oprávnění žalované přečerpat peněžní prostředky z běžného účtu do výše povoleného úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalované vznikl na účtu nepovolený zůstatek ve výši 9 263,44 Kč, který banka převedla dne 3. 2. 2017 na nově otevřený úvěrový účet. Tento nepovolený zůstatek se stal novou jistinou a sestával z vyčerpané jistiny ve výši 3 597,41 Kč, z úroku ve výši 21,99 % p. a. za povolený debet v kapitalizované výši 348,90 Kč, z úroku ve výši 29 % p. a. za nepovolený debet v kapitalizované výši 97,13 Kč a z poplatků naúčtovaných dle sazebníku v celkové výši 5 220 Kč. Co se týče naúčtovaných poplatků, banka naúčtovala žalované mj. ve dnech 29. 10. 2016, 1. 12. 2016, 29. 12. 2016 a 23. 1. 2017 poplatek vždy ve výši 600 Kč za zaslání upomínky dle sazebníku – část [anonymizováno], ve dnech 11. 12. 2016 a 25. 12. 2016 dvakrát poplatek ve výši 600 Kč za vymáhání – dopis F1 a dopis F2 a dne 14. 1. 2017 poplatek ve výši 200 Kč za vymáhání – dopis F3, k čemuž doložila pouze upomínky ze dne 11. 12. 2016, 25. 12. 2016 a 14. 1. 2017, avšak doklady, které by prokazovaly, že tyto upomínky byly skutečně žalované odeslány, již nepředložila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyni (bance) vznikl nárok na zaplacení poplatků za uvedené upomínky. Žalovaná tak zůstala bance dlužna pouze částku 5 463,44 Kč sestávající z vyčerpané jistiny ve výši 3 597,41 Kč, z úroku za povolený debet v kapitalizované výši 348,90 Kč, z úroku za nepovolený debet v kapitalizované výši