19 C 83/2022-31 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 631 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o dodávkách elektřiny [číslo] dodala žalované do sjednaného odběrného místa v období od 9. 4. 2020 do 9. 3. 2021 elektřinu, kterou jí vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou na částku 4 383 Kč a splatnou dne 29. 3. 2021 a v období od 10. 3. 2021 do 30. 4. 2021 elektřinu, kterou jí vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou na částku 248 Kč a splatnou dne 1. 6. 2021. Žalovaná jí tyto částky neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav: žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 2. 4. 2020 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí pro zákazníky kategorie D, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu pro její vlastní potřebu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přepravu elektřiny a související služby do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] Smlouva byla uzavřena na 24 měsíců, se zahájením dodávek dne 6. 4. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky dodávky elektřiny a Ceník Variant (viz cit. smlouva). V období 9. 4. 2020 do 9. 3. 2021 dodala žalobkyně žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu za 8 963 Kč. Na zálohách uhradila žalovaná částku 4 580 Kč, takže k úhradě jí zbývala částka 4 383 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala řádnou fakturou [číslo] vystavenou na částku 4 383 Kč a splatnou dne 29. 3. 2021. Fakturovaná částka přitom odpovídá obchodním podmínkám dodávky elektřiny i ceníku (viz cit. faktura včetně příloh). Žalovaná na tuto fakturu žalobkyni neuhradila nic a částku 4 383 Kč jí stále dluží (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). V období od 10. 3. 2021 do 30. 4. 2021 dodala žalobkyně žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu za 248 Kč, na zálohách neuhradila nic, takže k úhradě jí zbývala částka 248 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala mimořádnou fakturou [číslo] ze dne 18. 5. 2021, splatnou dne 1. 6. 2021. Fakturovaná částka přitom odpovídá obchodním podmínkám dodávky elektřiny i ceníku (viz cit. faktura včetně příloh). Žalovaná na tuto fakturu žalobkyni neuhradila nic a částku 248 Kč jí stále dluží (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 1. 12. 2021 zaslanou žalované dne 1. 12. 2021 poštou (viz cit. upomínka a podací lístek k ní). <i>5. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> 6. Z hlediska právního posouzení byl soud veden následujícími úvahami: žalobkyně v řízení prokázala, že účastníci spolu uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Práva a povinnosti stran této smlouvy pak byly podrobně upraveny v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy a cena vycházela z ceníku. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala dodávat žalované do sjednaného odběrního místa elektřinu a zajistit vlastním jménem a na vlastní účet přepravu elektřiny a další s tím spojené služby a žalovaná se v této smlouvě zavázala zaplatit za uskutečněnou dodávku elektřiny sjednanou cenu dle ceníku. V období 9. 4. 2020 do 9. 3. 2021 dodala žalobkyně žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu za 8 963 Kč, na zálohách uhradila žalovaná částku 4 580 Kč, takže k úhradě jí zbývala částka 4 383 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala řádnou fakturou [číslo] vystavenou na částku 4 383 Kč a splatnou dne 29. 3. 2021. Žalovaná na tuto fakturu žalobkyni neuhradila nic a částku 4 383 Kč jí stále dluží. V období od 10. 3. 2021 do 30. 4. 2021 dodala žalobkyně žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu za 248 Kč, na zálohách neuhradila nic, takže k úhradě jí zbývala částka 248 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala mimořádnou fakturou [číslo] ze dne 18. 5. 2021, splatnou dne 1. 6. 2021. Žalovaná na tuto fakturu žalobkyni neuhradila nic a částku 248 Kč jí stále dluží. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 631 Kč (4 383 Kč + 248 Kč) je tedy důvodný. K tomu soud ještě poznamenává, že pokud žalovaná žalobkyni tyto faktury uhradila, bylo na ní, aby toto tvrdila a prokazovala, což se ale nestalo. 7. Splatnost ceny za dodanou elektřinu byla stanovena v souladu s obchodními podmínkami na základě fakturace, tedy v daném případě do 29. 3. 2021 u 1. faktury, resp. do 1. 6. 2021 u 2. faktury. Ode dne následujícího po takto stanoveném datu splatnosti se žalovaná dostala s úhradou částek 4 383 Kč a 248 Kč do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Dle § 1970 občanského zákoníku je sazba úroku z prodlení stanovena prováděcím předpisem, a to nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Soud tedy kromě částky 4 631 Kč vyhověl žalobě, i pokud jde o úroky ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 4 383 Kč za dobu od 30. 3. 2021 do zaplacení a částku 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 248 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.). 8. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobce advokátem, která byla určena dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, předžalobní výzvu) à 200 Kč ve výši 600 Kč, v náhradě hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 300 Kč a v 21 % DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést z odměny a náhrad ve výši zbývajících 189 Kč Náklady řízení žalobkyně tak celkem činí 1 489 Kč. 9. K otázce opakující se„ formulářové“ žaloby soud poznamenává, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení (úhrada faktury za elektřinu) v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru a dále je mu z úřední činnosti známo, že jiní dodavatelé energií si v těchto případech sami účtují náklady řízení také toliko dle § 14b vyhl. č. 177/1966 Sb.). Protože tedy v dané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech s žalovanou částkou nepřevyšující 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náklady řízení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (obdobně soud rozhodoval např. v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 1. 2015, č. j. 19 C 325/2014-32, potvrzeném usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. 3. 2015, č.j. 59 Co 89/2015-63). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.