35 C 389/2021-25 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 14. 9. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 494,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 494,10 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 21. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit Společnosti jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 494,10 Kč do 20. 1. 2019, avšak této povinnosti nedostála. Společnost posléze uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 16. 5. 2021. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 5. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“,„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“,„ Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce“, kterou měly Společnost a žalovaná uzavřít dne 21. 12. 2018; tato listina není opatřena podpisem žalované. Společnost The Pay zaslala z účtu Společnosti dne 21. 12. 2018 na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, částku 2 000 Kč, VS odpovídající rodnému číslu žalované (viz potvrzení o provedené platbě, sdělení Komerční banky na č. l. 11). Dne 1. 1. 2021 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy s účinností ke dni 31. 10. 2020 za úplatu specifikovanou v příloze č. 2 smlouvy (tam byla výše úplaty začerněna); strany se v čl. II.3 smlouvy dohodly, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu do 20 pracovních dnů ode dne postoupení, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné). V příloze č. 1 byla pod položkou č. 9024786 uvedena pohledávka za žalovanou v aktuální výši 6 449,78 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 vč. přílohy č. 1). Dopisem ze dne 16 5. 2021, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 12 983,78 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). 6. Usnesením ze dne 12. 11. 2021, č. j. 35 C 389/2021-10, vyzval soud žalobkyni mj. k doplnění tvrzení, zda, kdy a jakým způsobem došlo k zaplacení úplaty za postupované pohledávky, které bylo podmínkou účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021; žalobkyně na tuto část výzvy reagovala tak, že stručně uvedla, že cena za postoupení pohledávek byla zaplacena a má za to, že účinky smlouvy o postoupení pohledávek nastaly, žádný důkazní návrh, z nějž by vyplývalo zaplacení úplaty za postupované pohledávky, neučinila, jednání konaného dne 15. 2. 2022 se pak nezúčastnila, čímž se ochudila o možnost být případně ještě ústně poučena o povinnosti učinit příslušný důkazní návrh. Soudu proto nezbylo než po právní rovině uzavřít, že k zaplacení úplaty ze strany žalobkyně nedošlo. <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Soud předesílá, že nelze uplatnit judikatorní závěry, které se vytvořily k úpravě postoupení pohledávky dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle níž k závěru o aktivní věcné legitimaci postupníka postačuje prokázání notifikace dlužníka postupitelem (např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08), neboť právní úprava doznala v tomto ohledu určité změny. Aktivní věcná legitimace založená postoupením pohledávky je odvislá od platné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi postupitelem a postupníkem. Aby však tato smlouva nabyla účinků vůči dlužníkovi, je nezbytné, aby postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno postupitelem nebo prokázáno dlužníkem. Notifikace ze strany postupitele má pro dlužníka ten význam, že v důvěře ve správnost jeho oznámení má poskytnout plnění osobě odlišné od dlužníka (postupníkovi), který je rovněž oprávněn přijmout plnění; z této notifikace ovšem nelze ještě dovodit, že by byl postupník toliko na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávky oprávněn vymáhat po dlužníkovi plnění bez ohledu na skutečnost, zdali smlouva o postoupení pohledávky byla řádně uzavřena a je platná, či nikoliv. Je tedy nezbytné odlišovat právo přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele (postupitele) od práva vymáhat po dlužníkovi splnění práva (srovnej např. Horák, P. Následky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, Právní rozhledy, 23-24 2017, s. 810 a násl. či Handlar, J. in Pražák, Z., Fiala, J., Hadlar, J., a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku: Komentář k § 1721–2893 podle stavu k 1. 4. 2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, Komentář k § 1882). 10. Žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci odvíjela od toho, že Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. V řízení bylo prokázáno uzavření uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, stejně jako bylo prokázáno, že v příloze č. 1 této smlouvy byla uvedena pohledávka Společnosti ze Smlouvy (tuto soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z.), nebylo však prokázáno, že by žalobkyně řádně a včas zaplatila úplatu za postupované pohledávky. Tato skutečnost je přitom pro postoupení pohledávek zcela zásadní, neboť strany se v čl. II.3 smlouvy dohodly na tom, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu do 20 pracovních dnů ode dne postoupení, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení nebude účinné). Jinými slovy řečeno, byť Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou, pro neprokázání zaplacení úplaty nemohl soud považovat postoupení pohledávky za účinné, na čemž ničeho nemění ani oznámení o postoupení pohledávky Společnosti žalované. Za dané situace tedy nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k uplatnění žalobou uplatněných nároků, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). 11. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však tyto účelně vynaložené náklady řízení nedoložila ani se nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).