36 C 25/2022-59 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] distančním způsobem. Pohledávka představuje jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 347,95 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 16 893,71 Kč, který je tvořen poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, smluvních úrokem ve výši 676,71 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 296 Kč. Z žalované jistiny dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 21 893,71 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 16 893,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Následně kliknul na políčko„ chci půjčit“ a vyplnil registrační formulář, kde vyplnil požadované údaje a odsouhlasil text smlouvy o úvěru. Poté žalovaný obdržel bezpečností kód na uvedené telefonní číslo, který zadal do internetového formuláře, čímž dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč splatný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč dne 16. 1. 2020. V článku III. 1. smlouvy jsou upraveny podmínky, za nichž lze požádat úvěrujícího na jeho webových stránkách [webová adresa] o úvěr. Klient si nejprve vybere, o jakou formu poskytnutí úvěru žádá, následně si vybere, jakou výši úvěru zvolí a navolí, na kolik kalendářních dní by úvěr požadoval poskytnout. Po stisku tlačítka„ chci půjčit“ klient na webových stránkách vyplní registrační formulář, následně odsouhlasí smlouvu o úvěru zaškrtnutím čtvercového políčka, zadá bezpečnostní kód, který úvěrující zašle na telefonní číslo klienta a tím dokončí tvorbu svého osobního profilu u úvěrujícího, když tímto taktéž zároveň a výslovně bere klient na vědomí tu skutečnost, že z důvodu jeho souhlasu se smluvními podmínkami úvěrujícího odeslal žádost o poskytnutí úvěru úvěrujícímu. Smlouva byla dne [datum] podepsána SMS kódem [anonymizováno]. Dne [datum] došlo na bankovním účtu žalovaného k připsání částky ve výši 10 000 Kč (sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu prokázala, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Na přiložených listinách (smlouva o úvěru ze dne [datum] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) chybí podpis žalovaného, ani z nich není zřejmý jiný způsob jejich akceptace. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal prostřednictvím internetu a zadáním bezpečnostního kódu odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nikterak neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Jak bylo konstatováno shora, v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž by byl prokázán právní důvod poskytnutí těchto prostředků. Dále bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně tedy žalovanému plnil bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaný vydal to, oč byl ochuzen, tj. částku ve výši 10 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do deseti dnů po obdržení oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] odeslaným dne 29. 7. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 8. 2021. Splatnost pohledávky nastala desátý den po doručení výzvy, tj. 12. 8. 2021. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 13. 8. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,5 % ročně). Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z přiznané částky 10 000 Kč za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení a nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut (výrok III.). Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.