10 C 110/2023-64 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 20. 8. 2021 distančním způsobem. Pohledávka představuje jistinu ve výši 8 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 400 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 086,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 744,24 Kč, který je tvořen poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 469,32 Kč, smluvních úrokem ve výši 1 917,32 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 357,60 Kč. Z žalované jistiny dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 18. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Následně kliknul na políčko„ chci půjčit“ a vyplnil registrační formulář, kde vyplnil požadované údaje a odsouhlasil text smlouvy o úvěru. Poté žalovaný obdržel bezpečností kód na uvedené telefonní číslo, který zadal do internetového formuláře, čímž dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 20. 8. 2021 (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8 800 Kč splatný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 478,24 Kč dne [datum]. V článku III. 1. smlouvy jsou upraveny podmínky, za nichž lze požádat úvěrujícího na jeho webových stránkách [webová adresa] o úvěr. Klient si nejprve vybere, o jakou formu poskytnutí úvěru žádá, následně si vybere, jakou výši úvěru zvolí a navolí, na kolik kalendářních dní by úvěr požadoval poskytnout. Po stisku tlačítka„ chci půjčit“ klient na webových stránkách vyplní registrační formulář, následně odsouhlasí smlouvu o úvěru zaškrtnutím čtvercového políčka, zadá bezpečnostní kód, který úvěrující zašle na telefonní číslo klienta a tím dokončí tvorbu svého osobního profilu u úvěrujícího, když tímto taktéž zároveň a výslovně bere klient na vědomí tu skutečnost, že z důvodu jeho souhlasu se smluvními podmínkami úvěrujícího odeslal žádost o poskytnutí úvěru úvěrujícímu. Smlouva byla dne 20. 8. 2021 podepsána SMS kódem [číslo]. Dne 23. 8. 2021 došlo na bankovním účtu žalovaného k připsání částky ve výši 8 800 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o provedení transakce, seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu prokázala, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Na přiložených listinách (smlouva o úvěru ze dne [datum] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) chybí podpis žalovaného, ani z nich není zřejmý jiný způsob jejich akceptace. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal prostřednictvím internetu a zadáním bezpečnostního kódu odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nikterak neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Jak bylo konstatováno shora, v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 800 Kč, aniž by byl prokázán právní důvod poskytnutí těchto prostředků. Dále bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně tedy žalovanému plnil bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaný vydal to, oč byl ochuzen, tj. částku ve výši 8 800 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do deseti dnů po obdržení oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] odeslaným dne 4. 4. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 11. 4. 2023 (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Splatnost pohledávky nastala desátý den po doručení výzvy, tj. 21. 4. 2023. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 22. 4. 2023 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 % ročně). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 8 800 Kč za dobu od 16. 9. 2021 do 28. 2. 2023 v kapitalizované výši 1 086,14 Kč a od 18. 3. 2023 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 22. 4. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl (výrok II.). Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.