10 C 7/2023-31 — Okresní soud ve Zlíně

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 365 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 650 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím internetu. Žalovaná částka 13 365 Kč je tvořena jistinou ve výši 7 500 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 150 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 715 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“) a všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) s tvrzením, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavil si vlastní parametry – splatnost a výši zápůjčky a následně vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tím učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouvu o zápůjčce elektronicky podepsal PIN kódem, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. K prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce popsaným způsobem však, byť k tomu byla vyzvána, žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o zápůjčce nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že ji projevil skutečně žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla od žalobkyně dne [datum] připsána částka 7 500 Kč dne (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně na účet žalovaného poukázala částku 7 500 Kč, aniž by byl prokázán právní důvod poskytnutí těchto prostředků, proto soud z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 7 500 Kč a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do tří dnů výzvou ze dne [datum] odeslanou žalovanému téhož dne (výzva, podací lístek). Výzva byla žalovanému doručena dne 19. 9. 2022 (sledování zásilek). Splatnost částky 7 500 Kč nastala 22. 9. 2022 a počínaje 23. 9. 2022 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 650 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení, proto soud žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 650 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do 22. 9. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 150 Kč za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení zamítl. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.