11 C 92/2023-16 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 390 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neměl v období od 1. 2. 2022 do 5. 8. 2022 sjednáno pojištění motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], k jehož sjednání a úhradě byl žalovaný jako provozovatel vozidla povinen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný v období od 1. 2. 2022 do 5. 8. 2022 provozoval osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], aniž by měl k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidel sjednánu pojistnou smlouvu (viz výzva). V souvislosti s uplatňováním práva na příspěvek za nepojištění žalovaným provozovaného vozidla žalobkyni vznikly administrativní náklady ve výši 300 Kč (viz výzva). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k zaplacení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění do 30 dnů od jejího doručení (viz výzva ve spojení s dokladem o odeslání). Zásilka byla žalovanému doručena. Vzhledem k tomu, že příspěvek nebyl po zaslané výzvě uhrazen, žalobkyně zaslala žalovanému další upomínku k zaplacení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění (viz upomínka ve spojení s dokladem o odeslání). <i>4. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>5. Podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.</i> <i>6. Podle § 3 odst. 2 první věty zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>7. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>8. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> <i>9. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.</i> <i>10. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.</i> <i>12. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> 13. Skutkový stav soud právně posoudil tak, že žalovaný jako provozovatel tuzemského vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 – pro období od 1. 2. 2022 do 5. 8. 2022 porušil povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 12 090 Kč (denní sazba 65 Kč × 186 dní bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou, jež byla žalovanému doručena a v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě. Splatnost příspěvku pak nastala dne 20. 12. 2022. Protože žalovaný neuhradil příspěvek k datu splatnosti, dostal se do prodlení, pročež počínaje dnem následujícím po datu splatnosti až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 390 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. 16. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.