19 C 239/2023-38 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 667,57 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále ten„ banka“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále banka a žalovaný uzavřeli dne 29. 5. 2006 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále též„ smlouva o úvěru“), na základě níž byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu, a to až do limitu 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit bance úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení banky a rovněž se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Žalovaný však svou povinnosti porušil, když překročit limit kontokorentu a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, který i přes upomínky banky vyrovnán nebyl. Banka proto převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu, který činil ke dni 3. 10. 2016 částku 23 667,57 Kč, na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného k jeho úhradě a k úhradě úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2017, byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 2. 2017 postoupena na žalobkyni; k tomuto dni činila jistina 23 667,57 Kč, úrok z úvěru 1 270,50 Kč a úrok z prodlení 597,36 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 17. 2. 2017. Žalovaný od postoupení pohledávky ničeho neuhradil, žalobkyně tak dále požaduje úrok ve výši 18,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 29. 5. 2006 uzavřena smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet (viz smlouva o účtu). Dále byla mezi bankou a žalovaným uzavřena dne 29. 5. 2006 smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru (kontokorentu) ve výši 20 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) a Sazebník [právnická osoba] (dále jen„ sazebník“). Dle čl. II.1 smlouvy byl žalovaný povinen platit bance roční úrok z kontokorentu, jehož výše činila ke dni uzavření smlouvy 18,9 % p. a., dle čl. IV.1 se zavázal úvěr splatit do jednoho roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Dle čl. VI.1 písm. c) smlouvy o úvěru se za porušení smlouvy o úvěru považuje skutečnost, pokud dojde ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu. Dle čl. VI.3 je banka v případě porušení smlouvy o úvěru oprávněna smlouvu o úvěru vypovědět a úvěr prohlásit za splatný (viz smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu). Jelikož žalovaný překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek na účtu, banka pohledávku ve výši 23 667,57 Kč (nepovolený záporný zůstatek) a úrok z prodlení ve výši 36,58 Kč dne 3. 10. 2016 převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž žalovaného informovala přípisem ze dne 3. 10. 2016 a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky (viz poslední výzva k úhradě a výpověď smlouvy ze dne 3. 10. 2016). [právnická osoba] pohledávku s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2017 postoupila s účinností ke dni 1. 2. 2017 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2017, seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 2. 2017 (viz oznámení o postoupení pohledávky), který byl předán k doručení žalovanému téhož dne (viz podací lístek). Předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2017 zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 25 925,22 Kč (viz výzva k plnění předcházející žalobě). Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne téhož dne (viz podací lístek). 4. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), neboť smlouvy, o něž je žalobou uplatněný nárok opřen, byly mezi účastníky uzavřeny za účinnosti těchto zákonů. <i>5. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 708 odst. 1 obch. zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.</i> <i>7. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2017 uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení pohledávek bylo prokázáno postupní smlouvou včetně přílohy č. 1, kde byla specifikována pohledávka za žalovaným, jakož i potvrzením o zaplacením úplaty a notifikací banky žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu podle § 708 odst. 1 obch. zák., na jejímž základě byl bankou pro žalovanou zřízen a veden běžný účet. K tomuto účtu pak bylo smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu poskytnut nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru (kontokorentu) ve výši 20 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednaný limit kontokorentu a dále hradit úrok ve výši 18,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek na účtu, banka pohledávku ve výši 23 667,57 Kč (nepovolený záporný zůstatek) dne 3. 10. 2016 převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků Dlužná jistina je představována povoleným a nepovoleným debetním zůstatkem. Neboť žalovaný dlužnou jistinu dosud neuhradil, byť k tomu dle § 497 obch. zák. byl povinen, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud. 11. V případě nároku na zaplacení dlužné částky z úvěru soud uvádí, že žalobkyni podle § 497 obch. zák. vzniklo právo na vrácení úvěru a dále na zaplacení úroku v dohodnuté výši 18,9 % ročně (stanovené smlouvou o úvěru). Žalobkyně se úroku domáhala za dobu do postoupení pohledávky v kapitalizované výši 1 270,50 Kč a dále za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny. Soud při shledání oprávněnosti tohoto nároku žalobkyni požadovaný úrok přiznal. Jestliže k datu splatnosti žalovaný své smluvní a zákonné povinnosti nesplnil, dostal se do prodlení a od tohoto data až do zaplacení žalobkyni přísluší podle § 369 odst. 1 obch. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení, tj. ve výši 8,05 % p. a. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení za dobu do postoupení pohledávky v kapitalizované výši 597,36 Kč a dále za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny. Neboť ani toto příslušenství žalovaný žalobkyni dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím. 12. Soud tedy žalobě jako důvodně zcela vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 399 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 947 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 667,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a)