35 C 34/2023-31 — Okresní soud ve Zlíně

1 Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 8. 2. 2023 domáhala zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému – svému synovi. Žalobu odůvodnila v podstatných skutečnostech tím, že žalovaný ukončil svoji soustavnou přípravu na budoucí povolání ke dni 4. 1. 2023 a nabyl tak schopnosti se sám živit. Na výzvu k uzavření dohody o zrušení vyživovací povinnosti žalovaný reagoval návrhem na pozastavení vyživovací povinnosti do doby, než nastoupí na další střední školu. Takový návrh je však pro žalobkyni neakceptovatelný. 2 Žalovaný se bránil tím, že školu [anonymizováno] ukončil 4. 1. 2023 na vlastní žádost s výučním listem, ale připravuje se na přijímací zkoušky na budoucí studium na [anonymizováno] škole ve [obec], s jejímž studiem bude spojeno placení školného ve výši 20 000 Kč ročně. Pokud neuspěje u talentových zkoušek, které proběhnou v prosinci, má přislíbeno vrátit se na [anonymizováno] na dokončení studia kvůli maturitě. U jednání konaného dne 13. 3. 2023 žalovaný prostřednictvím svého zástupce prohlásil, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí, chtěl zkusit, jestli mu matka přece jen nebude ochotna výživné platit. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3 Bylo nesporné a prokázáno též listinami v řízení předloženými, že žalovaný se připravoval na budoucí povolání na [anonymizována dvě slova] škole [anonymizováno] ve [obec], studium ukončil ke dni 3. 1. 2023 na vlastní žádost (katalogový list žáka [číslo listu], žádost žalovaného o ukončení studia čl. 5, sdělení školy čl. 5verte). Žalovaný v roce 2022 složil závěrečnou zkoušku, obdržel výuční list, od 1. 9. 2022 nastoupil do 2. ročníku po výučním listu, studium ukončil k 3. 1. 2023 (přehled prospěchu čl. 20, katalogový list žáka [číslo listu]). 4 Vyživovací povinnost žalobkyně jako matky žalovaného vůči žalovanému byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 11. 2018, č.j. [spisová značka] na částku 3 000 Kč. 5 Studijní výsledky žalovaného na SPŠP-COP jsou pro rozhodnutí věci irelevantní, proto soud nečiní žádná relevantní skutková zjištění z přehledu známek žalovaného, s výjimkou zjištění o složení závěrečné zkoušky. <b>Právní posouzení věci</b> <i>6 Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> 7 Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8 Výživné je zásadně trvalým obsahem rodinněprávního vztahu rodič-dítě. Doba trvání vyživovací povinnosti je dle § 911 občanského zákoníku dána stavem odkázanosti dítěte na výživu od svých rodičů. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá zásadně tak dlouho, dokud dítě není schopno se samo živit. Tato schopnost je interpretována extenzivně jako schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (hmotné, kulturní, bytovou apod.). Vyživovací povinnost se vyznačuje vlastností elasticity, může tzv. relativně zanikat a obnovovat se podle toho, jak se mění stav odkázanosti dítěte na výživu od rodičů. Má to význam v daném případě v tom smyslu, zda po skončení školní docházky, míněno povinné školní docházky, se dítě dalším studiem připravuje na své budoucí povolání. Věnuje-li se dítě této přípravě, není schopno samo se živit. Rozhodující je přitom skutečnost, zda se dítě této přípravě na budoucí povolání věnuje, nikoliv však už skutečnost, s jakými konkrétními výsledky a jak úspěšně studuje. 9 Nastoupil-li žalovaný ke dni 1. 9. 2022 do 2. ročníku [anonymizováno] po výučním listu, a toto další studium ukončil ke dni 3. 1. 2023, ukončil žalovaný svou přípravu na své budoucí povolání, přitom je schopen sám se živit, když již složil závěrečnou zkoušku na [anonymizováno] a obdržel výuční list. Ukončením přípravy žalovaného na jeho budoucí povolání ke dni 3. 1. 2023 tak zanikla vyživovací povinnost žalobkyně vůči němu a na její trvání nemůže mít žádný vliv, že se žalovaný po celý rok hodlá připravovat na příjímací zkoušky na [anonymizováno] školu, na niž by měl skládat talentové zkoušky až v prosinci, příp. že při neúspěchu u talentových zkoušek bude pokračovat ve studiu na [anonymizováno], aby získal maturitu. 10 V současné době se žalovaný nepřipravuje studiem na budoucí povolání, s výučním listem je schopen sám se živit, když mu nic nebrání najít si práci. Skutečnost, že je aktuálně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá žádný příjem, na tom nic nemění. 11 Zanikla-li vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému, je důvodná žaloba o její zrušení, když žalovaný odmítl se žalobkyní uzavřít dohodu o zrušení vyživovací povinnosti. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. <b>Náklady řízení</b> 12 Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří: odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., za čtyři úkony právní pomoci, a to - převzetí a přípravu zastoupení, - písemné podání žaloby, - předžalobní výzvu - účast zástupce žalobkyně u jednání konaného dne [datum] sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč určené dle § 9 odst. 1 citované vyhlášky činí podle § 7 bod 4 citované vyhlášky částku 1 500 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí částku 6 000 Kč; čtyři režijní paušály po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 1 200 Kč; DPH 21% ze základu 7 200 Kč, tedy DPH ve výši 1 512 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 8 712 Kč. 13 Soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by mohl moderovat náklady řízení ve smyslu § 150 o.s.ř. Žalovaný je sice nezaměstnaný, bez příjmu, nicméně rozhodnutí zkusit se po celý rok připravovat na příjímací zkoušky k potencionálnímu dalšímu studiu je pouze jeho vlastním rozhodnutím, nic mu nebrání v tom, aby si vlastními silami zajišťoval prostředky na svou obživu a na příjímací zkoušky se připravoval ve svém volném čase. Žalovaný odmítl bezdůvodně uzavřít dohodu se žalobkyní o zrušení vyživovací povinnosti, i když nejistoty svého nároku si byl vědom – to soud dovozuje z jeho prohlášení, že„ to prostě chtěl zkusit, jestli by mu matka nějaké výživné přece jen neplatila“. Soud má za to, že žalovaný musí nést odpovědnost za de facto zbytečné vedení soudního řízení a s tím spojený vznikl nákladů řízení žalobkyně.