36 C 201/2023-48 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 512,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 512,50 Kč za dobu od 5. 1. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění předložené smlouvy a žalovanému byl zaslán prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které uvedl při registraci, unikátní identifikační kód, který následně žalovaný vložil do příslušného pole na webových stránkách a tím smlouvu podepsal. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o revolvingovém úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč, dne [datum] připsána částka 6 000 Kč a dne [datum] připsána částka 15 000 Kč (platební informace, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], listina o převodu, seznam pohledávek, dodatek [číslo] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 31 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.). Jelikož žalovaný uhradil pouze částku 21 480 Kč (platební informace), soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 9 520 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 12. 2. 2023, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 2. 2023. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 20. 2. 2023 - pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 21. 2. 2023 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 512,50 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení od 21. 2. 2023 a jen z přiznané částky 9 520 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.