36 C 230/2022-138 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi, kterou s ním dne [datum] žalovaná rozvázala pracovní poměr pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), přestože v té době již dlouhodobě nebyl schopen konat práci kvůli nemoci z povolání – alergická kontaktní dermatitida způsobená kovoobráběcí kapalinou SPIRIT WBF 7200 a chromem, která u něj byla zjištěna dne [datum]. 2. Žalovaná zdravotní nezpůsobilost žalobce konat práci obráběče kovů rozporovala a poukazovala na to, že v době, kdy dala žalobci výpověď pro nadbytečnost, neměla k dispozici žádný relevantní lékařský posudek, z něhož by vyplývalo, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat svou práci. 3. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu - za všechna rozhodnutí lze zmínit především rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4984/2016, sp. zn. 21 Cdo 2134/2014, sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 – vyplývá, že zaměstnanec se nemůže stát pro zaměstnavatele nadbytečným, pokud není schopen práci ze zdravotních důvodů vykonávat. Není-li zdravotně způsobilý práci vykonávat, nelze mu ji přidělovat (§ 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Pokud práci nekoná, nemůže být jeho práce pro zaměstnavatele nepotřebná, a není tak naplněn výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce Zdravotní nezpůsobilost zaměstnance konat práci zakládá jiný výpovědní důvod, přičemž výpovědní důvody nelze zaměňovat. Výpověď pro nadbytečnost je v případě dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance konat práci neplatná, přičemž je bez významu, co je příčinou této nezpůsobilosti, zda je to nemoc z povolání, pracovní úraz nebo obecné onemocnění, neboť zaměstnavatel nesmí zaměstnanci, který není ze zdravotních důvodů schopen konat práci, tuto práci přidělovat bez ohledu na příčinu zdravotní nezpůsobilosti. 4. Z uvedeného vyplývá, že výpověď pro nadbytečnost daná žalovanou žalobci nemůže obstát, pokud žalobce v době, kdy mu byla doručena, nebyl dlouhodobě způsobilý konat práci kvůli kožnímu onemocnění, jak tvrdil. Přičemž jen otázka zdravotní způsobilosti žalobce konat práci obráběče kovů v době dání výpovědi byla mezi účastníky sporná. Jinak byl rozhodný skutkový stav mezi účastníky nesporný. 5. Žalobce byl u žalované zaměstnán jako obráběč kovů od [datum]. Při práci přicházel do kontaktu s chladící kapalinou [příjmení] [jméno] [číslo] a chromem. Pokud dostal dne [datum] od žalované výpověď z důvodu dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti konat práci dle § 52 písm. e) zákoníku práce, nebylo mezi účastníky sporu, že žalovaná dala dne [datum] žalobci najevo, že k této výpovědi nehodlá přihlížet, s čímž žalobce souhlasil. Žalovaná sice nechala opakovaně posoudit zdravotní způsobilost žalobce konat práci obráběče kovů u poskytovatele pracovnělékařských služeb MUDr. [jméno] [příjmení], která vystavila hned několik lékařských posudků, ale její závěry v soudním řízení rozporovala, proto z těchto lékařských posudků nebylo možné vycházet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že závěry týkající se zdravotní způsobilosti k práci vyslovené v lékařských posudcích nejsou závazné pro soud ani účastníky a jsou-li některým z účastníků zpochybněny, nelze z nich v soudním řízení vycházet (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 a sp. zn. 21 Cdo 1804/2015). Za situace, kdy žalovaná vyslovila pochybnost, zda byl žalobce v době dání výpovědi pro nadbytečnost ze zdravotních důvodů schopen konat práci či nikoliv, nebyly MUDr. [jméno] [příjmení] vystavené lékařské posudky ani lékařský posudek o nemoci z povolání či rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje o jeho přezkumu pro rozhodnutí ve věci významné, proto se jimi soud v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval. 6. Otázka zdravotní způsobilosti žalobce konat dosavadní práci v době dání výpovědi pro nadbytečnost musela být znovu posouzena v soudním řízení a jelikož jde o otázku odbornou, musel ji zodpovědět znalec se specializací na posudkové lékařství (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 670/2019). 7. Soudem ustanovený znalec [celé jméno znalce], obor zdravotnictví, specializace posudkové lékařství, dospěl ve svém znaleckém posudku k jednoznačnému závěru, který ani účastníci nerozporovali. Konstatoval, že žalobce trpí kožním onemocněním. Ekzém na rukou se u něj objevil v lednu 2020, kdy žalovaná začala používat chladící kapalinu SPIRIT WBF 7200, přičemž toto kožní onemocnění ho činí dlouhodobě nezpůsobilým konat dosavadní práci, přičemž nezpůsobilý konat dosavadní práci byl žalobce již v době dání výpovědi pro nadbytečnost. 8. Jelikož žalobce nebyl v době dání výpovědi pro nadbytečnost schopen konat práci obráběče kovů, nemohl se stát nadbytečným a žalovaná mu pro nadbytečnost nemohla dát výpověď. Výpověď pro nadbytečnost z [datum] je tudíž neplatná. Soud proto žalobě vyhověl. 9. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a příslušelo mu tak vůči žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada ve výši 30 208 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, složenou zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 6× 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za šest úkonů právní služby - převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návrh smíru, účast u jednání dne [datum] od 8:40 do 11:21 hod. (2 úkony právní služby) a [datum] od 12:37 do 13:27 (1 úkon právní služby) -, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 6× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedených šest úkonů právní služby, náhradu za promeškaný čas ve výši 2 000 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 vyhl. č. 177/1993 Sb. (20× 100 Kč za 20 započatých půlhodin za čas strávený cestou z [obec] do [obec] na jednání konané [datum] a zpět), náhradu jízdních výdajů ve výši 460 Kč dle § 156 a násl. z. č. 262/2006 Sb. za cestu vlakem z [obec] do [obec] (viz jízdenky) k jednání konanému dne [datum] a zpět (2×300 km) a 21% DPH ve výši 3 948 Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas (§ 137 odst. 3 o.s.ř). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce. 10. Znalečné ve výši 10 250 Kč bylo znalci zčásti uhrazeno ze zálohy složené žalobcem a zbylých 5 250 Kč bylo uhrazeno z rozpočtových prostředků. Náklady státu hradí účastníci podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), proto soud zavázal k zaplacení nákladů státu v řízení neúspěšnou žalovanou.