36 C 58/2023-78 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 641,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 641,50 Kč za dobu od 15. 6. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měla žalovaná uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění předložené smlouvy a žalované byla současně odeslána sms zpráva na telefonní číslo, které uvedla při registraci, s unikátním identifikačním kódem, které zadala do příslušného pole na webových stránkách a tím smlouvu podepsala. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o revolvingovém úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalované připsána částka 8 000 Kč (platební informace, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], listina o převodu, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.). Jelikož žalovaná uhradila pouze částku 3 500 Kč, soud žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 4 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění výzvou ze dne 16. 7. 2022, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 7. 2022. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 22. 7. 2022). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 23. 7. 2022 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 11,75 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 641,50 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení. Soud zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení od 23. 7. 2022 a jen z přiznané částky 4 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.