36 C 65/2023-36 — Okresní soud ve Zlíně

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 723 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 702 Kč za dobu od 29. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím internetu. Žalovaná částka 10 723 Kč je tvořena jistinou ve výši 7 700 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 002 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 021 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně předložila žalovanou nepodepsanou smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“) a všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) s tvrzením, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaná vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, který elektronicky podepsala PIN kódem, který jí byl zaslán na jí uvedené telefonní číslo. Po uzavření smlouvy o zápůjčce jí tato byla včetně všeobecných obchodních podmínek zaslána elektronickou poštou na jí sdělený e-mail. K prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce popsaným způsobem však, byť k tomu byla vyzvána, žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o zápůjčce nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že ji projevila skutečně žalovaná. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalované byla od žalobkyně dne [datum] připsána částka 7 700 Kč dne (sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně na účet žalované poukázala částku 7 700 Kč, aniž by byl prokázán právní důvod poskytnutí těchto prostředků, proto soud z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 7 700 Kč a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně prokázala, že žalované odeslala až výzvu z 15. 11. 2022. K dřívějším výzvám nepředložila důkaz o jejich odeslání. Výzva z 15. 11. 2022 byla ovšem odeslána na doručovací adresu ([ulice a číslo], [obec]) uvedenou ve smlouvě o zápůjčce, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala. Zásilka se žalobkyni vrátila zpět s poznámkou„ adresát na uvedené adrese neznámý“ (sledování zásilek). Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že uvedená adresa není a v minulosti ani nikdy nebyla adresou, na kterou mají být žalované doručovány písemnosti a ani adresou trvalého pobytu žalované. Výzvu k plnění tak představuje žaloba, která byla žalované doručena v souladu s § 45 odst. 2 o. s ř. prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne 3. 4. 2023. Podle § 1958 odst. 2 o. z. měla žalovaná plnit následujícího dne, tedy 4. 4. 2023, a pokud tak neučinila, je podle § 1968 o. z. ode dne 5. 4. 2023 s plněním dluhu v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 %). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně za období od 29. 12. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v jí požadované (nižší) výši, ovšem pouze od 5. 4. 2023 a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Předmětem sporu byla částka 14 332,30 Kč (10 723 + úrok z prodlení 1 109,30 + náklady 2 500), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 752 Kč (7 700 + úrok z prodlení 52), tedy z 54 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.