38 C 93/2023-68 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené účastníky 3. 5. 2022 distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 21 245 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za službu presto ve výši 495 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 350 Kč. Dále žalobkyně požadovala 11,75% p.a. úrok z prodlení z částky 19 895 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný požádal o poskytnutí úvěru vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, čímž zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy. Po kontrole totožnosti žalovaného a ověření jeho úvěruschopnosti žalovaný svůj souhlas s úvěrovou smlouvou stvrdil kliknutím na opt-in volbu„ podepisuji“. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla od žalobkyně připsána částka 5 000 Kč dne 3. 5. 2022, částka 5 000 Kč dne 5. 5. 2022 a částka 5 000 Kč dne 6. 5. 2022 (sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně tedy žalovanému plnila bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaný vydal to, oč byla ochuzena. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutých 15 000 Kč, k jejíž zaplacení jej soud zavázal (výrok I.), a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl (výrok II.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 odeslanou téhož dne (výzva k úhradě včetně poštovního podacího lístku) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 13. 3. 2023. Splatnost pohledávky nastala třetí den po doručení výzvy, tj. 16. 3. 2023. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 17. 3. 2023 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 % ročně). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, soud vázán jejím návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak až od 17. 3. 2023 a pouze z částky 15 000 Kč a nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut (výrok II.). Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 24 203,90 Kč (19 895 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 7. 9. 2023 ve výši 2 958,90 Kč + smluvní pokuta 1 350 Kč) a částky 15 845 Kč (15 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 7. 9. 2023 845 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 65 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 30 % (65 % - 33 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 121 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 850 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 221 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 637 Kč (30 % z 2 121 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 361/2022). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č.j. 27Co 221/2015-104). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.