46 C 224/2023-17 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného k datu [datum] s tím, že se s žalovaným, jejím otcem, na ukončení vyživovací povinnosti dohodla, jelikož je zaměstnaná a je schopna se sama živit. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] byla žalovanému jakožto otci žalobkyně stanovena vyživovací povinnost k tenkrát nezletilé žalobkyni počínaje dne [datum] částkou 2 000 Kč měsíčně a následně byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], snížena na 1 700 Kč měsíčně (viz cit. rozsudky). Žalobkyně je v současné době zaměstnaná a vzhledem ke skutečnosti, že je schopna se sama živit, dohodla se s žalovaným na zrušení této vyživovací povinnosti (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>4. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 6. Rozsudkem [název soudu] byla žalovanému stanovena vyživovací povinnost k žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně, kdy tato výše byla následně rozsudkem [název soudu] snížena na částku 1 700 Kč měsíčně. Ke dni podání žaloby a nadále je žalobkyně zaměstnaná, je tedy schopna se sama živit a v souladu s § 911 o. z. proto není potřeba, aby žalovaný hradil žalobkyni měsíční výživné stanovené výše zmíněnými rozsudky. Vzhledem k výše uvedenému a ke skutečnosti, že návrh na zrušení vyživovací povinnosti podala žalobkyně, která je z výživného oprávněná, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 300 Kč za každý jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.