5 C 196/2022-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 803,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“), a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 1995 smlouvu o zřízení a vedení běžného korunového účtu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se Banka zavázala mj. zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. V dubnu 2005 žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěrový limit ve výši 9 000 Kč, tento byl ke dni 31. 8. 2005 snížen na částku 5 600 Kč. Žalovaná se mj. zavázala nepřekročit povolený limit a dodržet měsíční kreditní příjem. Žalovaná se nicméně dostala do nepovoleného debetu a nesplácel řádně a včas, proto Banka dne 26. 6. 2007 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově zřízený úvěrový účet č [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení v pravidelných splátkách. Žalovaná i přesto nesplácela, a proto Banka ke dni 10. 9. 2007 úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupila Banka pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 23 603,77 Kč a poplatky ve výši 200 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 27,65 % ročně z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a z úroku z prodlení v zákonné výši z částky 23 803,77 Kč od 22. 6. 219 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Právní předchůdkyně Banky (společnost [právnická osoba]) a žalovaná si ujednaly dne 23. 2. 1995 smlouvu o zřízení a vedení běžného korunového účtu, na jejímž základě se Banka zavázala vést pro žalovanou platební účet č. [bankovní účet] pro vedení platebního styku. Nedílnou součástí byly podmínky pro fyzické osoby (viz„ VOP“) – (viz Smlouva). V roce 1998 vstoupila Banka do práv a povinností společnosti [právnická osoba] ze Smlouvy. 4. Dne 24. 11. 2004 si Banka a žalovaná ujednaly Dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb, z nichž však neplyne, že by žalované bylo povoleno přečerpání účtu č. [bankovní účet], tedy tzv. debetní zůstatek do sjednané výše (viz Dispozice ze dne 24. 11. 2004). Ujednání smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru (Flexikreditu) včetně konkrétních parametrů nebylo nepochybně prokázáno z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k důkazu. Za nedostatečné lze v tomto ohledu považovat výpisy z běžného účtu, z nichž je patrný pohyb na účtu s výslednou hodnotou za daný měsíc. Totéž platí pro dopis ze dne 31. 8. 2005, jimž Banka měla oznámit žalované, že z důvodu nedostatečného příjmu na účtu č. [bankovní účet], jí byl snížen povolený limit přečerpání na částku 5 000 Kč s tím, že aktuální výše přečerpání činí 5 534,80 Kč (viz snížení limitu na č. l. 31). Rovněž dopis ze dne 26. 6. 2007, jímž Banka sdělila žalované zrušení poskytování produktu Flexikredit a převedení dluhu na běžném účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] (viz oznámení ze dne 26. 6. 2007), potvrzuje nanejvýš nepřímo ujednání smlouvy o kontokorentním úvěru (Flexikreditu), kdy z něj opětovně není patrný souhlas žalované se smlouvou, jakož i z něj nejsou patrná konkrétní parametry případně ujednané smlouvy. Soud po provedeném dokazování tedy nebyl schopen uzavřít, že by k ujednání smlouvy nepochybně došlo a jaké byly parametry této smlouvy. 5. Ke dni 1. 3. 2005 měla žalovaná zůstatek na běžném účtu č. [bankovní účet] ve výši 88,64 Kč, ke dni 31. 3. 2005 činil záporný zůstatek - 8 629,93 Kč a ke dni 30. 4. 2005 činil záporný zůstatek - 9 798,95 Kč. Dne 13. 5. 2005 vložila žalovaná na účet částku 9 900 Kč, současně dne 13. 5. 2005 byly provedeny 3 trvalé příkazy po 400 Kč, dne 14. 5. 2005 provedla žalovaná výběr hotovosti ve výši 7 400 Kč, takže v tento moment činil záporný zůstatek – 8498,95 Kč. Do 31. 5. 2005 připočetla Banka žalované k dlužné částce poplatky a úroky za povolený a nepovolený debet, takže k tomuto dni činila dlužná částka 8 826,36 Kč. V následujících měsících žalovaná neprovedla žádné pohyby na běžném účtu (neproběhly žádné vklady ani výběry), Banka pouze započítávala k dlužné jistině poplatky a úroky za povolený a za nepovolený debet, kdy ke dni 26. 6. 2007 činila dlužná jistina 23 103,77 Kč a poplatek za převedení Flexikreditu na úvěrový účet činil 500 Kč. Tohoto dne došlo ke snížení debetního zůstatku o částku 23 603,77 Kč z důvodu převodu dluhu na úvěrový účet. Následně žalobkyně naúčtovala žalované poplatky a úroky za povolený a za nepovolený debet, takže ke dni 11. 7. 2007 činil konečný zůstatek na účtu – 547,15 Kč. Celkově připočetla Banka žalované k dlužné jistině úrok za povolený debet ve výši 2 100,81 Kč, úrok za nepovolený debet ve výši 6 159,60 Kč a poplatky v celkové výši 6 755,50 Kč (viz výpis z běžného účtu). 6. Dopisem ze dne 26. 6. 2007 sdělila Banka žalované, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek bylo žalované zrušeno poskytování produktu Flexikredit a že převedla dluh na běžném účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet], za což je účtován poplatek ve výši 10 % aktuálního rámce Flexikreditu. Současně ji informovala, že dlužnou částku je nezbytné uhradit v 8 měsíčních splátkách po 2 950,47 Kč, splatných vždy k 26. dni měsíce, počínaje dnem 26. 7. 2007 (viz oznámení ze dne 26. 6. 2007). Dne 26. 6. 2007 otevřela Banka žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] s výší jistiny 23 603,77 Kč a dne 31. 7. 2007 stanovila poplatek za vymáhání ve výši 200 Kč; na dluh žalovaná ničeho neuhradila (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 32 + ISAS, platební historie úvěrového účtu na č. l. 35). Dopisem ze dne 10. 9. 2007 Banka oznámila žalované, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání, úvěr č. [bankovní účet] zesplatnila ke dni 10. 9. 2007 a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky 23 803,77 Kč nejpozději do 21. 9. 2007 s upozorněním na vymáhání dluhu (viz oznámení o zesplatnění). Ke dni 21. 6. 2019 činil zůstatek na úvěrovém účtu žalované 23 603,77 Kč sestávající se z jistiny ve výši 23 603,77 Kč a z poplatku za vymáhání ve výši 200 Kč (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 32 + ISAS, platební historie úvěrového účtu na č. l. 35). 7. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 7 ze dne 18. 6. 2019 postoupila Banka na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1, mezi nimiž byla pod č. 412 specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy, ke dni zaplacení úplaty, k čemuž došlo dne 21. 6. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, příloha č. 1, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty). Dopisem ze dne 3. 7. 2019 Banka oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 3. 7. 2019 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 17. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 131 469,95 Kč z titulu Smlouvy nejpozději do 27. 4. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 17. 4. 2020 vč. podacího archu); žalovaná však ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Banka ke dni 21. 6. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 uzavřené mezi Bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek, v němž byla specifikována pohledávka za žalovanou, a dohodou o zaplacení úplaty a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem ze dne 3. 7. 2019, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Nadto s ohledem na skutečnost, že postupovaná pohledávka se řídí v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. právní úpravou obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), je nezbytné posoudit účinky postoupení podle uvedených právních předpisů; podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, soud při zkoumání účinků postoupení pohledávky podle § 524 a násl zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, k čemuž došlo dne 3. 7. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Soud tak uzavírá, že žalobkyně je nepochybně aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. [právnická osoba], do jejíhož postavení v roce 1998 vstoupila Banka, a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 1995 smlouvu o běžném účtu