19 C 188/2024-39 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále též „společnost“) a žalovanou byla dne 19. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 10 477 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh celkem částku 1 200 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 9 610,27 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 099,13 Kč dále úrok ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 11. 2022 do zaplacení, který za dobu do 27. 9. 2023 kapitalizovala částkou 2 464,07 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2021 do zaplacení, který za dobu do 27. 9. 2023 kapitalizovala částkou 1 470,37 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla dne 19. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 10 477 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od společnosti v hotovosti převzala částku 10 000 Kč (viz cit. smlouva). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž společnosti uhradila pouze částku 1 200 Kč (viz tabulka umoření). Společnost následně dne 21. 9. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 27. 9. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno společností dopisem ze dne 29. 9. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, společnost provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 18. 11. 2021 nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaná je svobodná, má jednu vyživovanou osobu, jako druh bydlení je uveden „žije s rodiči“. Žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, odhadované výdaje činí 3 200 Kč měsíčně, interní ani externí splátky zápůjček či úvěrů žalovaná nemá (viz zákaznická karta). Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalované společnost ověřila doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 8. 9. 2021. Žádné relevantní listiny však soudu předloženy nebyly.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 29. 9. 2023. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Společnost a žalovaná uzavřely dne 19. 11. 2021 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Jak žalobkyně sama uvedla, společnost vycházela z informací získaných od žalované v zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, dále uvedla počet vyživovaných osob, čistý příjem, další příjem domácnosti a odhadované výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou pak zmíněny dokumenty, kterými měla společnost údaje uvedené žalovanou ověřit. Žalobkyně však tyto listiny soudu nepředložila a nepředložila ani jiné listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalované, či příjmům domácnosti. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů žalované, resp. příjmů domácnosti žalované, nebyla společností ověřena řádně. Výdaje, které nebyly nijak specifikovány, nebyly ověřovány vůbec, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením (např. zálohy na energie a služby). Společnost si pak dále vůbec neověřila, zda žalovaná prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojila s tvrzením žalované, že nemá žádné externí splátky zápůjček. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.12. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalované shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.14. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (