26 C 157/2024-90 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou 26. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 186 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 186 Kč od 25. 10. 2023 do , datum, ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, , úroku ve výši 73,95 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 73,95 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené , datum, prostřednictvím internetu přes webové stránky. Žalovaný z poskytnutého úvěru , částka, uhradil pouze necelé 4 splátky, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 23. 10. 2023.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela 18. 5. 2023 s žalovaným (kopie povolení k pobytu žalovaného) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které mu 18. 5. 2023 vyplatila na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., organizační složka, č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku , částka, (sdělení banky, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši , částka, , zahrnující úrok s úrokovou sazbou 73,95 % ročně, v 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných nejpozději 19. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, ve kterém žalovaný označil svého zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO: , Anonymizováno, a sdělil své osobní údaje (rodné číslo, bydliště, telefonní číslo a e-mailový kontakt). Dále sdělil, že jeho celkové výdaje činí , částka, , z čehož náklady na bydlení tvoří částku , částka, a jiné splátky vůči žalobkyni částku , částka, měsíčně (hodnocení klienta ze dne , datum, ). Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit předložil žalobkyni doklad o výplatě mzdy na svůj účet vedený u , právnická osoba, ., organizační složka, a to za měsíc duben 2023, ve výši , částka, a dále potvrzení zaměstnavatele o příjmu, dle něhož jeho průměrná čistá měsíční mzda za poslední 3 měsíce činila , částka, (výpis z účtu, potvrzení o příjmu ze dne , datum, , karta klienta). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila rovněž dotazem v nebankovním registru klientských informací (NRKI), který vykázal existenci 6 finančních institucí, u kterých žalovaný žádal o úvěr, mimo žalobkyně, s celkovou částkou , částka, , představující zbývající dluh, z něhož po splatnosti je částka , částka, (výpis z NRKI ze dne , datum, ), a rovněž v registru SOLUS, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru SOLUS ze dne , datum, ). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil celé 3 splátky a na 4. splátce uhradil pouze částku , částka, . Splátky však hradil nepravidelně a opožděně. První splátku splatnou dne , datum, uhradil až dne , datum, ve výši , částka, , druhou splátku splatnou dne , datum, uhradil v plné výši také až dne , datum, , třetí splátku splatnou dne , datum, uhradil v několika platbách, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a zbývajících , částka, až dne , datum, , kdy zaplatil rovněž na čtvrté splátce splatné dne , datum, částku , částka, . Žalovaný tedy řádně a včas neuhradil žádnou ze sjednaných splátek a od , datum, přestal dluh splácet úplně. Uhrazeno tak zůstalo jen , částka, (splátkový kalendář, karta klienta). Dne , datum, žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej vyzvala k úhradě částky , částka, do 10 dnů od odeslání (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené splátky č. , hodnota, a 2 splatné dne 19. 6. 2023 a 19. 7. 2023 v dopise ze dne 20. 7. 2023, také splátky č. 3 a 4 splatné dne 19. 8. 2023 a 19. 9. 2023 v dopise ze dne , datum, a také na splátku č. 5 splatnou dne 19. 10. 2023 v dopise ze dne 20. 10. 2023 (výzvy k zaplacení ze dne 20. 7. 2023, 19. 9. 2023 a 20. 10. 2023). Dne 6. 6. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2024), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého pobytu (podací arch).4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovaného nebo mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že jeho pravidelný příjem ze zaměstnání bude po dobu 4 let, po kterou měl úvěrový vztah trvat, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalovaného, a to včetně předchozích splátek dříve převzatých smluvních závazků, jež vyplynuly z registru NRKI. Žalobkyně však při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací o výdajích sdělených žalovaným, jež nebyly nijak doloženy, přestože lze předpokládat minimálně existenci nájemní smlouvy a dokladu o úhradách nákladů spojených s bydlením. Žádný doklad o tomto významném pravidelném měsíčním výdaji však předložen nebyl a tvrzená částka o výdajích na bydlení ve výši 3 915 Kč tak zůstala žalovaným neprokázaná, stejně jako částka 4 860 Kč o ostatních nákladech na běžnou spotřebu, jež se jeví svou výší, vzhledem k obecně známých nákladům na stravování, dopravu, provoz mobilního telefonu, internetu, drogerii a oblečení, jako nedostatečná. O tom, že se žalovanému ze mzdy nedostává finančních prostředků nicméně vypovídá existence i jiných půjček a úvěrů v celkové výši 313 837