35 C 284/2023-8 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 8. 12. 2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované – své dceři s účinností od 1. 1. 2024. Žalobu odůvodnil v podstatných skutečnostech tím, že žalovaná svoji soustavnou přípravu na budoucí povolání ukončila a nabyla tak schopnosti se sama živit. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaná, ač řádně a včas obeslána, bez omluvy nedostavila, a při splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednání proběhlo v její nepřítomnosti. 4. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 4. 2021, č.j. [číslo jednací], byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobce vůči žalované na částku 3 800 Kč (citovaný rozsudek). 5. Výpovědí žalobce bylo prokázáno, že se žalovaná vyučila kadeřnicí ve [obec], kde složila závěrečnou zkoušku a obdržela výuční list. Posléze studovala jeden rok školu v [obec], ale není mu známo, jaký obor, přičemž studium kvůli vysoké absenci nedokončila, což žalobci sdělila v červnu 2023. Žalovaná byla zaměstnána v kadeřnictví v [anonymizováno] [obec], odtamtud přešla do pánského kadeřnictví na [anonymizováno] ve [obec], kde jí pracovní poměr ve zkušební době nebyl prodloužen. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o práci na úřadu práce. V červenci 2023 se žalobce domluvil s matkou žalované, že v návaznosti na ukončení školy bude žalované hradit výživné do konce roku, aby jí pomohl, než si najde stabilní zaměstnání. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 6. Vyživovací povinnost žalobce jako otce žalované vůči žalované byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 4. 2021, č.j. [číslo jednací] na částku 3 800 Kč. 7. Žalovaná se připravovala na budoucí povolání nejprve na střední škole ve [obec], obor kadeřník, kde složila závěrečnou zkoušku a obdržela výuční list, přičemž ihned po jejím dokončení nastoupila na střední školu do [obec], avšak zde jí bylo studium v červnu 2023 ukončeno z důvodu vysoké absence. Žalovaná byla poté dvakrát zaměstnána. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o práci. <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> 9. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Výživné je zásadně trvalým obsahem rodinně právního vztahu rodič-dítě. Doba trvání vyživovací povinnosti je dle § 911 občanského zákoníku dána stavem odkázanosti dítěte na výživu od svých rodičů. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá zásadně tak dlouho, dokud dítě není schopno se samo živit. Tato schopnost je interpretována extenzivně jako schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (hmotné, kulturní, bytovou apod.). Vyživovací povinnost se vyznačuje vlastností elasticity, může tzv. relativně zanikat a obnovovat se podle toho, jak se mění stav odkázanosti dítěte na výživu od rodičů. Má to význam v daném případě v tom smyslu, zda po skončení školní docházky, míněno povinné školní docházky, se dítě dalším studiem připravuje na své budoucí povolání. Věnuje-li se dítě této přípravě, není schopno samo se živit. Rozhodující je přitom skutečnost, zda se dítě této přípravě na budoucí povolání věnuje, nikoliv však už skutečnost, s jakými konkrétními výsledky a jak úspěšně studuje. 11. Nastoupila-li žalovaná po zakončení středoškolského studia v učebním oboru obdržením výučního listu na další střední školu, kde si měla zvýšit svoji kvalifikaci pro budoucí pracovní uplatnění, a toto další studium ukončila, ukončila svou přípravu na své budoucí povolání, přitom je schopna sama se živit, když již složila závěrečnou zkoušku a obdržela výuční list. Ukončením přípravy žalované na její budoucí povolání tak nejpozději v červnu 2023 zanikla vyživovací povinnost žalobce vůči ní. 12. V současné době se žalovaná nepřipravuje studiem na budoucí povolání, s výučním listem je schopna sama se živit, když jí nic nebrání najít si práci. Skutečnost, že je aktuálně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá žádný příjem, na tom nic nemění. 13. Zanikla-li vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, je důvodná žaloba o její zrušení. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl (odst. I. výroku), když v souladu s žalobním požadavkem vyživovací povinnost zrušil až s účinností od 1. 1. 2024, ačkoli vyživovací povinnost zanikla již nejpozději v červnu 2023. <b>Náklady řízení</b> 14. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k uplatnění jeho práva. Protože se však žalobce náhrady nákladů řízení vzdal, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku.