44 C 216/2024-37 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 115 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 13. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla téhož dne úvěr ve výši 15 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úrok byl splatný vždy k 12. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný řádně úvěr nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 15. 2. 2023 zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč a úrokem v kapitalizované výši 6 000 Kč (40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru). Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od 16. 2. 2023 do 23. 1. 2024 v kapitalizované výši 5 115 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 13. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. Úrok byl splatný vždy k 12. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (viz cit. smlouva). Žalobkyně v rámci kontraktačního procesu ověřila příjmy žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný je zaměstnán u obchodní společnosti , právnická osoba, a jeho čistý příjem činil v červnu 2022 částku 36 324 Kč, v měsíci červenci 2022 částku 50 211 Kč a v měsíci srpnu 2022 částku 35 711 Kč (viz výpis z účtu za období 24. 6. 2022 do 23. 9. 2022). Na účet žalovaného byly opakovaně připisovány a odepisovány platby od společností , právnická osoba, . či , právnická osoba, . (viz cit. výpisy z účtu). Dne 13. 10. 2022 byla zaslána z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně částka ve výši 0,01 Kč, čímž žalobkyně ověřila identitu žalovaného coby účastníka kontraktačního procesu. Téhož dne byla na tento bankovní účet žalovaného připsána částka ve výši 15 000 Kč (viz potvrzení o platbě).4. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).5. Žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 13. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % p. m.6. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná smlouva ze dne 13. 10. 2022 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 z. s. ú, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána (usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 9. 2024 č. j. 44 C 216/2024-31), neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila a prokázala, že zjišťovala jeho příjem, k čemuž doložila výpisy z účtu, co se však týče výdajů žalovaného, tyto žalobkyně nijak nezkoumala, když toto ani netvrdila. K obezřetnosti měla žalobkyni vést zejména informace, že žalovaný nadužívá her a sázek, která z výpisů z účtu jednoznačně vyplynula. Pouze uvedla, že v rámci ověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, ke svým tvrzením však neposkytla žádné důkazy, a to ani na základě shora cit. výzvy, na niž vůbec nereagovala. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, vzdala se tak práva být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.7. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 z. s. ú, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, tudíž jej soud zavázal k uhrazení této částky (15 000 Kč) v plné výši.8. Z ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 15 000 Kč coby poskytnuté jistiny, nikoliv na úrok z prodlení, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení s úhradou tohoto dluhu. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení, je na soudu, aby určil lhůtu přiměřenou svým rozhodnutím. Poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu a zejména nemožnost soudu zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného je namístě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).11. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení (při zohlednění požadovaného příslušenství) byl v zásadě stejný, proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.