44 C 221/2024-73 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, distančním způsobem dne 31. 10. 2022 a na základě níž žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 10 500 Kč, který se zavázala splatit nejpozději do 17. 8. 2023. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 10 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 786 Kč. Žalobkyně dále požadovala z částky 11 286 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 18. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi společností , právnická osoba, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou bylo uzavřeno postupně několik smluv o úvěru stejného čísla (č. , tel. číslo, ), a to v období od 31. 10. 2022 do 12. 4. 2023 (dále jen „smlouva“). Podle smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 500 Kč (viz smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ve znění dalších smluv o úvěru téhož čísla). Dne 31. 10. 2022 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, připsána částka 10 500 Kč (viz výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně, sdělení , právnická osoba, .). Společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek), o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 17. 1. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu).4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost její právní předchůdce vyhodnotil na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žádné relevantní listiny pak žalobkyní nebyly předloženy ani na základě výzvy soudu.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 17. 8. 2023.9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 9. 2024, č. j. 44 C 221/2024-32, netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, když pouze uvedla (ač po koncentraci řízení), že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany jejího právního předchůdce.10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru jakýmkoliv způsobem zkoumal, považoval soud smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání, pročež nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z uvedené smlouvy. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně částku 10 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho, tudíž ji soud zavázal k uhrazení částky 10 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.11. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 10 500 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.13. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 56 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 13 428,79 Kč (zahrnující jistinu, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 10 500 Kč (zahrnující jistinu) 78 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 22 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % (78 % úspěch – 22 % neúspěch = 56 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč [3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu], náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby] a 21 % DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 261,10 Kč (36 % z 2 252 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.