44 C 268/2024-53 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 22. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 13 984 Kč. Žalovaná částka 56 792 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 23 606,05 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 837,49 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 16 348,46 Kč a smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % p. a. z jistiny 23 606,05 Kč za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení, který za dobu do 22. 4. 2024 kapitalizovala částkou 7 059,98 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 25 443,54 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 22. 4. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 6 037,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . smluvně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „společnost“ či „právní předchůdce žalobkyně“), byla dne 22. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 13 984 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v němž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, má vlastní bydlení a je zaměstnaný od 1. 9. 2008. Jeho příjem představuje mzda ve výši 37 941 Kč měsíčně, výdaje činí 15 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 7 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 4 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 22. 7. 2022). Z výplatních lístků bylo zjištěno, že mzda žalovaného za měsíc květen 2021 činila 29 669 Kč a za měsíc červen 2021 činila 43 836 Kč (viz výplatní lístky). Společnost pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupila žalobkyni, s účinností ke dni 29. 5. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , pohledávku za žalovaným postoupila ke dni 29. 5. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dle § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 14. 6. 2024. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. , spisová značka, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 22. 7. 2021 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. 44 C 268/2024-29 ze dne 23. 10. 2024, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, z jakých listin zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 22 7. 2021 a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil dle dohody o změně pracovní smlouvy, dohody o práci přesčas, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. Ke svým tvrzením předložila žádost o úvěr, v němž je uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, má vlastní bydlení a je zaměstnaný od 1. 9. 2008. Jeho příjem představuje mzda ve výši 37 941 Kč měsíčně, výdaje činí 15 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 7 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 4 000 Kč. Dále předložila výplatní lístky, dle nichž mzda žalovaného za měsíc květen 2021 činila 29 669 Kč a za měsíc červen 2021 činila 43 836 Kč. Co se týče výdajů, žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval výdaje z bankovních výpisů, tato skutečnost však v žádosti o úvěr zaznamenána nebyla (naopak kolonka výpisů z účtu zůstala nezaškrtnuta) a žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že výpisy z účtu žalovaného, dle kterých měly být jeho výdaje ověřovány, k dispozici nemá; soudu pak ani nesdělila číslo účtu a bankovní instituci, aby si soud mohl předmětné výpisy z účtu vyžádat sám. Namísto toho tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti musí být dle zákona o spotřebitelském úvěru přiměřené povaze úvěru, kdy v daném případě posouzení prováděla zavedená společnost se striktně nastavenými postupy a v souladu se zákonem, přičemž zákon připouští i možnost využití automatizovaných modelů. Tyto postupy však soudu neosvětlila. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně ověřovány vůbec, když od žalovaného nebyly vyžádány žádné listiny prokazující výši pravidelných výdajů, přičemž nebyly ověřovány ani výdaje v podobě splátek zápůjček či úvěrů, které lze ověřit velmi snadno nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů a dalších veřejně přístupných databází, kdy se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že má další zápůjčky či úvěry ve výši 4 000 Kč.11. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti