11 C 173/2021-308 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o výpůjčce, na jejímž základě přenechal žalovanému k bezplatnému užívání až do , datum, do 15:00 hodin obytný přívěs DETHLEFS, 203, RZ: , SPZ, (správně 1SD5076 - dále také jen "přívěs"). Mezi stranami bylo mimo jiné dohodnuto, že žalovaný při nevratném poškození přívěsu nahradí žalobci škodu ve výši , částka, . Za účelem úhrady případných škod byla žalovaným zaplacena žalobci vratná kauce ve výši , částka, . Žalovaný přívěs nevratně poškodil již dne , datum, , když při jízdě přes nerovný železniční přejezd v Huštěnovicích dostatečně nepřizpůsobil rychlost jízdy, čímž způsobil rozpojení jízdní soupravy. Odpojený přívěs následně narazil do prohlubně vedle vozovky, čímž došlo k jeho nevratnému poškození. Žalovanému tak podle žalobce vznikla povinnost zaplatit v souladu se smlouvou částku , částka, , přičemž na její úhradu žalobce započetl žalovaným složenou kauci ve výši , částka, . K úhradě tak zbyla částka , částka, , kterou ani přes výzvu žalobce žalovaný do , datum, nezaplatil, pročež je od , datum, se zaplacením uvedené částky v prodlení.2. Žalovaný potvrdil, že dne , datum, uzavřel s žalobcem smlouvu o výpůjčce uvedeného přívěsu a složil dohodnutou kauci ve výši , částka, . Poukazoval však na to, že při předání přívěsu to byl žalobce, kdo přívěs zapojil, přičemž po ujetí asi 2,5 km došlo k samovolnému rozpojení soupravy a poškození přívěsu. Policie ČR přivolaná k místu dopravní nehody konstatovala, že příčinou nehody byl špatný technický stav jízdní soupravy, a to konkrétně přípojného vozidla. Žalovanému za to byla v blokovém řízení uložena pokuta ve výši , částka, . Podle žalovaného došlo k rozpojení jízdní soupravy s následným poškozením přívěsu v důsledku špatného technického stavu přívěsu, a proto žalovaný odpovědnost za škodu na přívěsu vzniklou nenese. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, a naopak při jednání konaném dne , datum, navrhl, aby soud žalobci uložil zaplatit mu částku odpovídající složené a nevrácené kauci ve výši , částka, a dále částku , částka, odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav tohoto přívěsu, tj. celkem částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.3. Ve věci původně vydaný rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne , datum, nabyl právní moci jen ve výroku III., kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav jízdní soupravy ve výši 1 100 se zákonným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu byl usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu zpět k dalšímu řízení.4. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce dne , datum, koupil od prodávajícího , jméno FO, za cenu , částka, obytný přívěs značky DETHLEFFS, 203, vyrobený v roce 1993, RZ: , SPZ, (viz citovaná kupní smlouva). Jako jeho vlastník a provozovatel byl žalobce evidován v registru vozidel od , datum, . První datum registrace tohoto obytného přívěsu bylo dne , datum, (viz osvědčení o registraci tohoto přívěsu). Dne , datum, prošel tento přívěs technickou prohlídkou, která byla konaná v plném rozsahu, bez závad (viz protokol o této technické prohlídce).5. Žalobce sám k důvodům pořízení tohoto přívěsu RZ: , SPZ, uvedl, že si jej pořizoval proto, že měl ještě jeden obytný přívěs, ale ten si chtěl zrenovovat a po dobu jeho renovace hodlal používat tento druhý. Žalobce rovněž vypověděl, že zapůjčení přívěsu RZ: , SPZ, inzeroval na internetu, protože mu tento přívěs zavazel, dělal střechu a potřeboval volný průjezd. Jinak řečeno, žalobce tvrdil, že dělal střechu, potřeboval volný průjezd, ale přesto si v tuto dobu pořídil další obytný přívěs, který mu však doma zavazel, a proto jej nabízel na internetu k zapůjčení. Tato slova žalobce jsou nelogická a nevěrohodná. Žalobce navíc uvedl, že původní karavan měl jen pro rodinu a nikomu jej nepůjčoval, avšak ten druhý mu zavazel v průjezdu, a proto jej dal na internet, na , právnická osoba, . Tato slova však vyvrátila jeho tehdejší manželka, svědkyně , jméno FO, , která vypověděla, že její manžel konkrétně přívěs RZ: , SPZ, nepůjčoval osobám, které neznal. Takto půjčoval karavan, který vlastnil dříve.6. Žalovaný naopak vypověděl, že chtěl jet s kamarády na ryby do Švédska a na internetu hledal možnost zapůjčení karavanu. Vyskočila na něj nabídka zapůjčení žalobcova původního karavanu v ceně , částka, za den. Když se na možnost zapůjčení dotazoval, napsal mu žalobce, že karavan nemá k dispozici. Posléze mu však žalobce napsal, že pořídil nový karavan, který je v požadovaném termínu volný.7. Z výpovědí obou účastníků je nicméně patrné, že žalobce na internetu nabízel zapůjčení karavanu (obytného přívěsu), přičemž na základě takové nabídky jej kontaktoval žalovaný. Oba se následně dohodli na předání a převzetí přívěsu RZ: , SPZ, pátek , datum, ráno, tj. pouhé čtyři dny poté, co jej žalobce sám zakoupil (koupil jej , datum, - viz citovaná kupní smlouva). A právě proto, že mezi pořízením přívěsu RZ: , SPZ, jeho přenecháním žalovanému uplynuly jen čtyři dny, připadá soudu nevěrohodné tvrzení žalobce, že na internetu nabízel k zapůjčení již tento "nový" přívěs a nikoliv ještě přívěs původní, jak o tom hovořil žalovaný. Přesvědčivou se proto v tomto ohledu jeví výpověď žalovaného.8. Na podkladě výpovědi žalovaného tak bylo soudem zjištěno, že přívěs mu nebyl žalobcem přenechán k užívání bezúplatně, nýbrž cena za jeho užívání činila , částka, za den, jak bylo ostatně žalobcem i inzerováno. V tomto ohledu potvrdil slova žalovaného i jeho kamarád svědek , jméno FO, , který se společně s žalovaným dostavil dne , datum, ráno do místa bydliště žalobce k převzetí přívěsu a který zmínil, že ten den vedle zálohy , částka, (viz dále vratná kauce) platili za pronájem, což žalovaný vyčíslil částkou , částka, (tj. 15 dnů po , částka, ). Žalobce úplatnost přenechání předmětného přívěsu žalovanému potvrdil také, když vypověděl, že se dohodli na tzv. "amortizaci", což podle něj znamenalo, že bude potřeba za tu cestu udělat pneumatiky, brzdy, plynové bomby a celkem to mělo být , částka, , které mu žalovaný zaplatil.9. Žalobcem byla předložena smlouva o výpůjčce věci movité datovaná dnem , datum, . Podle ní měl žalobce přenechat žalovanému k užívání předmětný přívěs (je zde chybně uvedena jeho registrační značka, ale správně je zde uvedeno VIN přívěsu). Přívěs měl být přenechán k užívání od podpisu smlouvy do , datum, do 15:00 hodin, tj. 15 dní. Žalovaný při podpisu smlouvy zaplatil žalobci vratnou kauci ve výši , částka, . Ta měla být žalovanému vrácena v případě, že přívěs vrátí včas a v původním stavu. Současně bylo dohodnuto, že za škody na přívěsu nese odpovědnost žalovaný a v případě nevratného poškození je povinen uhradit žalobci škodu ve výši , částka, . Přívěs byl zapůjčen za účelem cesty do Švédska (uvedeno nesprávně Švýcarsko) přes Norsko. Podle ujednání ve smlouvě byl současně předán žalovanému předávací protokol, pokyny k zapojení a odpojení karavanu a sada klíčů s potřebnými doklady. V předloženém písemném vyhotovení smlouvy není ani zmínka o tom, že je přívěs přenecháván žalovanému za jakoukoliv úplatu (nájemné, amortizaci apod.). Písemné vyhotovení smlouvy tak v tomto ohledu neodpovídá skutečnosti. Byl to přitom žalobce, kdo tuto skutečnosti neodpovídající smlouvu sám připravil, jak vyplynulo již ze shodných tvrzení stran. Toto zjištění proto opět snižuje věrohodnost osoby žalobce v očích soudu.10. K samotnému průběhu předání přívěsu žalovanému byla vyslechnuta řada osob. Zatímco žalovaný a jeho kamarád svědek , jméno FO, , který s ním pro přívěs k žalobci přijel, shodně uváděli, že u předání byli jen oni dva a žalobce, tak žalobce tvrdil, že u toho kromě něj, žalovaného a jeho kamaráda, byla také jeho tehdejší manželka svědkyně , jméno FO, a dál jeho spolupracovník svědek , jméno FO, . , jméno FO, slova svého bývalého manžela potvrdila do té míry, že se tam toho rána vyskytovala a viděla tam žalovaného s kamarádem a svého manžela s kolegou. Uvedla však, že tomu bližší pozornost nevěnovala. Nicméně zmínila, že přívěs za auto žalovaného zapojoval její tehdejší manžel (žalobce). Svědek , jméno FO, - tehdejší spolupracovník žalobce - naopak nezmínil, že by u zapojení přívěsu byla přítomna tehdejší manželka žalobce. To, že zapojení přívěsu provedl při jeho předání žalovanému žalobce, potvrdili ale všichni jmenovaní.11. Žalobce vypověděl, že nabízel žalovanému, zda si přívěs nechce zapojit sám, což on měl odmítnout s tím, že s touto "čubou" ještě nedělal, takže to žalovanému zapojil sám žalobce a pak s tím pětkrát potahal nahoru dolu, aby ukázal, že zapojení je pevné. Tehdejší manželka žalo