19 C 216/2025-35 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 809,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 587,45 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 62 200 Kč s možností postupného čerpání a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 16 999,98 Kč, poplatků ve výši 587,47 Kč, smluvního úroku ve výši 18 927,23 Kč a smluvní pokuty ve výši 294,47 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 7. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , webové stránky žalobkyně, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 62 200 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách. (viz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dne 7. 8. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 17 000 Kč. (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2024 do 31. 8. 2024, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Dne 8. 5. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dlužné částky ze smlouvy (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 5. 2025).4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Listiny k prokázání těchto tvrzení žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného, který uvedl, že žije s jednou další osobou v domácnosti, která nemá příjem, jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč na půjčky a 10 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 10 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného, který tak činil 34 468 Kč. Dospěla tak k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 17 600 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti, listina označená „identifikované příjmy“).5. Soud si vyžádal od banky žalovaného výpis z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2024 do 31. 8. 2024, ze kterého vyplývá, že žalovaný obdržel dne 15. 7. 2024 mzdu ve výši 34 808 Kč. Uvedená mzda nicméně nestačila na pokrytí velkých výdajů žalovaného. Žalovaný utrácel velké částky za hazard, často v řádech několika tisíců i desetitisíců korun za den. Dne 24. 7. 2024 tak například utratil přes 40 000 Kč na sázkovém portálu , webová stránka, , což je více, než kolik činila jeho mzda za daný měsíc. Pro pokrytí svých velkých výdajů si žalovaný vzal několik úvěrů od nebankovních společností, např. dne 5. 7. 2024 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, dne 24. 7. 2024 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč a dne 31. 7. 2024 čerpal dva úvěry v celkové výši 31 000 Kč. Žalovaný rovněž platil výživné na děti, kdy dne 16. 7. 2024 uhradil na výživném 9 000 Kč (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2024 do 31. 8. 2024).6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 62 200 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč.11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti se v minulosti již vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti k neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 9. 2025, č. j. 19 C 216/2025-20, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovaným, aniž by si tyto ověřila. Žalobkyně si pouze ověřila výši příjmu žalovaného, přičemž uvedla, že tak učinila prostřednictvím bankovního výpisu. Žalobkyně se nijak nezabývala skutečnými výdaji žalovaného na bydlení, dalšími nutnými výdaji a případně dalšími závazky, resp. z dokazování nevyplývá, že by se jimi zabývala. Přitom by právě z výpisu z účtu, ze kterého patrně vycházela při ověřování příjmu žalovaného, zjistila, že příjem žalovaného ze zaměstnání nestačil na pokrytí jeho výdajů a že jeho skutečné výdaje jsou mnohem vyšší, než jaké uvedl. Zejména by zjistila, že žalovaný utrácí za hazard někdy i celou svou mzdu a že se své ztráty snaží pokrýt úvěry od různých nebankovních společností. Žalobkyně uvedla, že provedla lustrace v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by jednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a že by řádně posoudila úvěruschopnost v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti tak zřejmě proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.12. Jestliže je předm