44 C 257/2025-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 806,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 26. 10. 2023 uzavřela úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000, který se žalovaný zavázal splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 375 Kč. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 16 500 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 27. 3. 2025 zesplatnila. Ke dni sepsání žaloby evidovala žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 47 806,23 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 46 376,23 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 2023 uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr 72 měsíčními splátkami po 1 375 Kč (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2023). Žalovaný čerpal částku ve výši 50 000 Kč dne 8. 11. 2023 a celkem na úvěr uhradil částku 16 500 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je ženatý a má dvě děti, že má příjem ve výši 13 000 Kč z důchodu, že příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, a že měsíční výdaje domácnosti činí 18 000 Kč, z toho 7 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na splátky jiných úvěrů a 10 000 Kč na ostatní výdaje (viz karta klienta, smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 13 000 Kč, odečetla částku životního minima dospělých členů domácnosti (7 520 Kč), výši splátek u žalobkyně (420 Kč) spolu s bufferem MLS žadatele (100 Kč) a s výší splátky schváleného úvěru (1 375 Kč) a dále výpočet MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 13 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (1 375 Kč) také minimální výdaje domácnosti (měsíční výdaje na bydlení z žádosti 7 000 Kč, životní minimum členů domácnosti 14 610 Kč a měsíční výdaje na úvěry z žádosti 1 000 Kč; viz ověření bonity MLS). Žalobkyně současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl v době lustrace podané dvě žádosti o úvěr na částku 10 000 Kč a 405 000 Kč a měl zřízen povolený debet s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 21 000 Kč (viz úvěrová zpráva) Žalobkyně dle svých tvrzení ověřila příjmy a výdaje žalovaného výpisem z účtu žalovaného za období od 5. 9. 2023 do 26. 10. 2023, které si od žalovaného vyžádala, a které i soudu předložila. Z tohoto výpisu vyplývá, že měl žalovaný jen malý disponibilní zůstatek na účtu a že měl vyšší výdaje, než jaké měl za dané období příjmy (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 5. 9. 2023 do 23. 10. 2023).5. Soud si od banky žalovaného vyžádal výpisy z jeho účtu za období tří měsíců před uzavřením smlouvy. Z nich kromě toho, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, vyplývá, že nezanedbatelnou část jeho výdajů tvořil hazard, za který utrácel někdy i několik tisíc korun za den. Příjem žalovaného představoval invalidní důchod, který mu byl zřejmě v říjnu snížen ze třetího stupně na druhý stupeň (viz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 3. 7. 2023 do 23. 10. 2023).6. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 28. 3. 2025 výzvu ke splacení celého úvěru, kterou žalovanému taky oznámila zesplatnění úvěru. Dne 25. 4. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva k plnění + podací archy).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 26. 10. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami po 1 375 Kč. Žalobkyně uvedenou částku poskytla žalovanému dne 8. 11. 2023 a žalovaný uhradil žalobkyni celkem 16 500 Kč.13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, jak je stanoveno v § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v registrech a disponovala taky výpisy z účtu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného ovšem vyplývá, že měl žalovaný jen malý disponibilní zůstatek na účtu a že mu jeho příjem nestačil na pokrytí všech jeho výdajů. Tyto výdaje tvořil v nezanedbatelné výši mimo jiné i hazard (za který žalovaný utrácel někdy i několik tisíc korun za den), což představuje již samo o sobě rizikovou okolnost svědčící pro závěr, že úvěruschopnost není dána. K tomu ještě soud dodává, že údaj o příjmu ostatních členů domácnosti, ze kterého žalovaná vycházela při výpočtu MLS, nebyl ničím doložen a nelze tak z něj bez dalšího při posuzování úvěruschopnosti vycházet.14. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 16 500 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 33 500 Kč (50 000 Kč – 16 500 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve