44 C 320/2025-69 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 602 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 4. 3. 2025 prostřednictvím webových stránek , webové stránky žalobkyně, úvěrovou smlouvu (dále též „smlouva“), na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím a poplatky ve splátkách dle splátkového kalendáře. Jelikož byla žalovaná v prodlením s uhrazením dlužné částky, byl úvěr ke dni 12. 9. 2025 zesplatněn. Žalovaná na smlouvu uhradila celkem 2 Kč.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastnic.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 4. 3. 2025 uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu se sjednanými úroky a poplatky ve 24 měsíčních splátkách (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva ze dne 4. 3. 2025). Žalobkyně poskytla žalované úvěr platbou ze dne 4. 3. 2025 ve výši 5 000 Kč na její bankovní účet (viz opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání, splátek a úhrad, výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).4. Žalovaná před uzavřením smlouvy ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je zaměstnaná a má příjem ve výši 15 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč a že nemá splátky u jiných společností. Žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v NRKI, v SOLUS a v centrální evidenci exekucí, kterou zjistila, že nemá v žádném z registrů záznam (viz karta klienta). Žalobkyně dále provedla výpočet MLS žalované (maximálního limitu splátky), kde na základě údajů, které uvedla žalovaná v žádosti, vypočetla, že žalovaná měla dostatečné MLS k tomu, aby mohla hradit úvěr (viz posouzení úvěruschopnosti klienta, vyjádření žalobkyně). Z úvěrové zprávy vyplývá, že bylo žalované v době před uzavřením smlouvy odmítnuto několik různých žádostí o osobní úvěry, o revolvingové úvěry a o splátkové kreditní karty (viz úvěrová zpráva). Žalobkyně příjmy a výdaje žalované ověřila statistickým modelem (viz posouzení úvěruschopnosti klienta).5. Z výpisů z účtu žalované, které si vyžádal soud od její banky, vyplývá, že žalovaná měla v období tří měsíců před uzavřením smlouvy jen malý disponibilní zůstatek na účtu, přičemž většinu výdajů tvoří útraty za hazard. Příjem žalované, který je uveden v kartě klienta, neodpovídá skutečnému příjmu, který měla žalovaná v předchozích dvou měsících před uzavřením smlouvy (viz výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025).6. V důsledku prodlení žalované s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy zesplatnila žalobkyně úvěr dne 12. 9. 2025 výzvou ke splacení celého úvěru, kterou žalované odeslala téhož dne (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne 12. 9. 2025 podací lístek). Dne 13. 10. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz předžalobní výzva k plnění + podací lístek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 4. 3. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr hradit v ujednaných splátkách.13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být výše smlouvou vázány, má za to, že je smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.14. Žalobkyně sice provedla lustraci žalované v registrech a vyžádala si údaje o majetkových poměrech od žalované, které následně použila ve výpočtu MLS. Skutečné příjmy a výdaje ale žalobkyně nijak nezjišťovala a ověřila je pouze statistickým modelem. Z výpisu z účtu žalované přitom vyplývá, že měla žalovaná jen malý disponibilní zůstatek na účtu a že její skutečný příjem neodpovídal příjmu uvedenému v kartě klienta. Většinu výdajů tvořily útraty za hazard, což představuje již samo o sobě rizikovou okolnost svědčící pro závěr, že úvěruschopnost není dána. K tomu ještě soud dodává, že byla dle úvěrové zprávy odmítnuta řada žádostí žalované o úvěr, což může svědčit o tom, že byla žalovaná těmito společnostmi vyhodnocena jako moc riziková pro to, aby jí byl poskytnut úvěr.15. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úroky a poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 Kč. Při započtení této úhrady na bezdůvodné obohacení (5 000 Kč – 2 Kč) tak činí celkové bezdůvodné obohacení žalované částku 4 998 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.)16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.17. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 5 604 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,13 Kč za období od 25. 10. 2025 do 11. 11. 2025 a s úrokem