8 C 150/2025-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 600 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 4. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 6 600 Kč vrátit žalobkyni do 4. 7. 2024, avšak své povinnosti nedostál, když ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, který žalobkyně požaduje za období od 5. 7. 2024 do 29. 5. 2025 ve výši 3 608 Kč, a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila prostřednictvím jím sdělených údajů, kdy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného případně nahlédnutím do relevantních databází. Konkrétní informace ale k ověření úvěruschopnosti odmítla sdělit s tím, že počítá s tím, že soud jí přizná jen bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:4. Dne 27. 4. 2024 si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem ve výši 6 600 Kč ve třech splátkách po 5 867 Kč do 93 dnů od poskytnutí (viz Smlouva, kopie občanského průkazu). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 29. 4. 2024 částku 11 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně, potvrzení , právnická osoba, .). Žalovaný neuhradil ničeho ani na předžalobní upomínku ze dne 30. 1. 2025 se lhůtou „do tří dnů“ odeslanou 30. 1. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).5. Soud neprovedl důkaz dotazem na , právnická osoba, ., zda tam v období 27. 4. 2024 - 30. 4. 2024 byla připsána částka odpovídající úvěru k prokázání, že úvěr byl poskytnut, protože to, že částka byla poslána na účet žalovaného, má soud zjištěno jinak.6. Soud věc posoudil následovně:7. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, resp. žalobkyně odmítla tvrzení a důkazy k tomu předložit, proto soud musel vycházet z toho, že žalobkyně v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. žalobkyně tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila příjmy a výdaje žalovaného, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či výpis z běžného účtu žalovaného. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.15. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutou, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.18. Žalovanému byla poskytnuta od žalobkyně částka 11 000 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl žalobkyni ničeho.19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě předžalobní výzvy žalobkyně odeslané 30. 1. 2025, kdy soud dle § 573 o. z. vychází z toho, že zásilka byla doručena 4. 2. 2025, tj. že měl zaplatit do 7. 2. 2025, tedy od 8. 2. 2025 se ocitl žalovaný dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 11 000 Kč od tohoto data ve výši 12 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vyn