8 C 316/2024-123 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 706,43 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru k účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, . Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 60 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím svého bankovního účtu. Úroková sazba úvěru činila 16,70 % ročně. Žalovaný se zavázal vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 336 Kč, ale uhradil pouze 36 splátek. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 37 768,39 Kč a poplatků ve výši 11 938,06 Kč také kapitalizovaný úrok 16,70-12,75 % ročně za období 16. 1. 2024 – 21. 8. 2024 ve výši 3 506,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 14,75 % ročně za období 16. 2. 2024 – 21. 8. 2024 ve výši 361,26 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 37 768,37 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 768,37 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud přitom zjistil následující:4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 1. 2021 elektronicky smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr společně s úrokem ve výši 16,7 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 15. dne měsíce od 15. 3. 2021 ve výši 1 336 Kč (viz Smlouva na č. l. 21); smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, (viz Smlouva 21, elektronický identifikátor č.l. 25v, podmínky k elektronickému podpisu 66, podmínky přímého bankovnictví 69, smlouva o bankovních službách 75). Téhož dne byla částka úvěru žalovanému vyplacena (viz interní účetní doklad 11). Žalovaný uhradil částku 47 400,17 Kč představující splátky jistiny úvěru a úroků (viz transakční historie na č. l. 61) a dále částku 109,5 Kč na úrok z prodlení a 4 183,94 Kč na poplatcích (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 22. 8. 2024 k úhradě dlužné částky 53 547,74 Kč do 7 dnů od odeslání; odeslala ji 26. 8. 2024 (viz předžalobní upomínka na č. l. 14, potvrzení podání na č. l. 13).5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, nemá žádné vyživované dítě, jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 19 000 Kč, žije v nájmu, jeho výdaje na bydlení činí 3 981 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Dále uvedl, že nesplácí žádné jiné úvěry. (viz návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobní úvěr na č. l. 51, žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 49). Z návrhu na poskytnutí úvěru je dále patrné, že žalovanému byl poskytnut žalobkyní osobní úvěr, kdy výše nesplacené jistiny činí 114 930,66 Kč, a povolený debet, kdy výše nesplacené jistiny činí 15 000 Kč (viz návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobní úvěr na č. l. 51). Žalobkyně dále předložila neúplnou odpověď z externích registrů NRKI/BRKI a SOLUS, ze kterých jsou zřejmé pouze osobní údaje o žalovaném, ale ostatní údaje jsou oříznuté (viz sjetina na č. l. 50). Žalobkyně dále předložila příjmy (pouze příjmy) z účtu žalovaného za období od 29. 6. 2020 do 19. 1. 2021, ze kterých je patrný pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 19 346 Kč [(30 233 + 18 592 + 17 606 + 19 880 + 16 377 + 16 328 + 16 405) / 7], ostatní příjmy v řádech 100 – 8 000 Kč nejsou nijak identifikovány (viz transakce na č. l. 53). Žalobkyně dále vycházela výdajů na bydlení ve výši 4 902 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 4 211 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).6. Soud věc posoudil následovně:7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pokud jde o uzavření Smlouvy, soud má za to, že z dokazování nevyplývá, že by žalovaný smlouvu podepsal, kdy v podstatě jediný důkaz svědčící o uzavření smlouvy je informace v záhlaví první strany smlouvy, kde žalobkyně potvrzuje, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím mobilního bankovnictví. Nelze ale zjistit, na základě čeho je tato informace připojena, nelze ani zjistit, jak žalobkyně byla smlouva navržena či akceptována ze strany žalobkyně. Za normálních okolností by v takovém případě měl soud povinnost žalobkyni poučit, že toto dosud nemá prokázáno a pokud by to prokázáno nebylo, měla by žalobkyně právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení. Nicméně soud má za to, že žalobkyni takto poučovat shodou okolností nemusel, neboť výsledek řízení by byl stejný i v případě, pokud by uzavření smlouvy prokázáno bylo.11. I kdyby bylo uzavření smlouvy prokázáno, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného, ten byl zjištěn ve výši 19 346 Kč na základě pravidelných příchozích plateb od společnosti , právnická osoba, , tedy zřejmě zaměstnavatel žalovaného, ostatní příjmy předložené žalobkyní nicméně nejsou nijak blíže specifikovány a z předložených důkazů není ani zřejmé, že by se jejich zdrojem žalobkyně jakkoliv zabývala. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalobkyně se spokojila pouze se sdělením žalovaného, že jeho výdaje na bydlení činí 3 981 Kč, což se však jeví jako velice nepravděpodobná výše, kterou by žalovaný vynakládal na nájemné a energie. Žalobkyně nicméně údaj neověřila ani pomocí nájemní smlouvy či výpisu z bankovního účtu žalovaného, namísto toho počítala s částkou životního minima ve výši 3 860 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prověřovala, zda žalovaný je či není veden v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí apod., k těmto svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy, neboť sjetina která má prokazovat lustraci žalovaného v daných systémech není kompletní a neobsahuje žádné konkrétní informace o úvěrové situaci žalovaného. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, ohledně nízkých výdajů na bydlení, a to navíc za situace, kdy žalovaný splácel žalobkyni dva další úvěry. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.12. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského