19 C 315/2025-54 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 233,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli smlouvu „Smlouva k službě , služba, účet“, na základě které byl žalovanému zřízen , služba, účet, prostřednictvím kterého byl oprávněn realizovat platby za zboží a služby. Žalovaný se zavázal řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených plateb. Žalovaný provedl celkem 4 platby za zboží, které doposud nebyly řádně a včas uhrazeny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2024 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka sestává z neuhrazených plateb ve výši 22 588,08 Kč, z poplatku za službu ve výši 192,58 Kč, z poplatku z prodlení ve výši 4 210 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 8 242,65 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a původní věřitelka uzavřeli dne 2. 12. 2023 smlouvu „Smlouva k službě , služba, účet“ (dále též „smlouva“), kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému zřídit , služba, účet, prostřednictvím kterého je žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby, a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím tohoto účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky služby , služba, účet (dále též „VOP“). Výše zápůjční úrokové sazby a výše roční procentní sazby nákladů jsou uvedeny ve VOP (viz Smlouva k službě , služba, účet). Dle čl. 2.5 VOP je služba , služba, účet poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a tato služba je poskytována na dobu neurčitou. Podle čl. 5 VOP může být po uzavření smlouvy o splátkovém limitu poskytnuta žalovanému služba , služba, , spočívající v tom, že je původní věřitelkou poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr, který je žalovaný oprávněn čerpat, a prostřednictvím kterého je oprávněn si rozložit úhradu příslušných plateb provedených prostřednictvím , služba, účtu do pravidelných splátek. Podle čl. 3.4 VOP je poskytnutí služby , služba, účet podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti (viz VOP). Z předložených důkazů nevyplývá, jak či zda původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný prostřednictvím , služba, účtu čerpal celkem jistinu 19 903,80 Kč (viz objednávky na , služba, provedené dne 3. 12. 2023, dne 16. 1. 2024, dne 16. 2. 2024 a dne 29. 2. 2024).4. Dne 5. 12. 2024 uzavřely původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení souboru pohledávek uvedených v seznamu pohledávek v příloze č. 1. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy „Smlouva k službě , služba, účet“ ze dne 2. 12. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2024 + příloha č. 1). Dopisem ze dne 16. 5. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka za ním z výše uvedené smlouvy postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2025). Dne 16. 5. 2025 odeslala právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2025, podací lístek).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 2. 12. 2023 smlouvu, kterou byl žalovanému zřízen platební účet ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku, prostřednictvím kterého bylo umožněno žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 5. 12. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek, specifikovaný v seznamu pohledávek tvořící přílohu č. 1 postupní smlouvy. V seznamu pohledávek je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému původní věřitelkou. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.11. Následně se soud zabýval platností smlouvy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých jím poskytnutých a dále lustrací v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Podle VOP je poskytnutí služby podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti. Žalobkyně ovšem nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že původní věřitelka skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tudíž neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti a k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní poplatky a smluvní pokuta. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 19 903,80 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).13. I přesto, že původní věřitelka a žalobkyně kvalifikovaly postoupenou pohledávku jako pohledávku vyplývající ze smlouvy, mohla i tak přejít postoupená pohledávka na žalobkyni, a to jako pohledávka z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotř