19 C 320/2025-35 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr žalovaný neuhradil k datu splatnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a z úroku ve výši 295,89 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 29. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal do 30 dnů od odeslání finančních prostředků splatit jistinu úvěru spolu s úrokem a poplatkem za sjednání úvěru (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Původní věřitelka převedla ze svého účtu dne 29. 8. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce).4. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla jeho lustraci v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru EUCB. Žalovaný ke svému příjmu uvedl, že je zaměstnaný a že činí 34 000 Kč. Ke svým výdajům uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 9 000 Kč a že jeho ostatní výdaje činí 1 500 Kč, tj. celkem 10 500 Kč. Dle předložené listiny o posouzení úvěruschopnosti byl příjem žalovaného ověřen (viz listina „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “).5. Dne 2. 10. 2025 uzavřely původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení souboru pohledávek. V seznamu pohledávek, který tvoří přílohu 1 postupní smlouvy, je uvedena pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 + příloha 1). Dopisem ze dne 11. 10. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka za ním z výše uvedené smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2025). Dne 14. 10. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 10. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 29. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč na jeho bankovní účet.11. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 2. 10. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek, specifikovaný v seznamu pohledávek, tvořící přílohu 1 postupní smlouvy. V seznamu pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému původní věřitelkou. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.12. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle předložené listiny o posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla původní věřitelka lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru EUCB. Příjem žalovaného si dle této listiny původní věřitelka ověřila. Výdaje žalovaného ale nebyly nijak ověřeny. Výdaje žalovaného mohou přitom snadno přesahovat jeho příjmy. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Žalobkyně tudíž neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti a k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.13. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).14. I přesto, že původní věřitelka a žalobkyně kvalifikovaly postoupenou pohledávku jako pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy, mohla i tak přejít postoupená pohledávka na žalobkyni, a to jako pohledávka z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdů