44 C 345/2025-72 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 121 113,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 28. 8. 2019 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr opakovaně až do výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smluvními podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, na základě toho tak byl sjednán úvěrový rámec ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaný celkem načerpal částku 385 403,18 Kč a na úvěr uhradil celkem 370 218,79 Kč. Jelikož žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, byl žalobkyní ke dni 10. 7. 2024 úvěr zesplatněn. Ke dni sepsání žaloby evidovala žalobkyně pohledávku ve výši 121 113,10 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 112 255,94 Kč, z poplatků ve výši 6 957,16 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně a s úhradou za pojištění. V průběhu trvání smlouvy o úvěru bylo možné úvěrový rámec zvýšit, a to až do maximální částky 500 000 Kč (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 8. 2019). Žalovaný celkem čerpal částku 385 403,18 Kč a celkem na úvěr uhradil částku 370 218,79 Kč (viz opis výpisu proplacení smlouvy, opis výpisu karetních transakcí, výpis čerpání, splátek a úhrad). V průběhu trvání smlouvy byl úvěrový rámec navýšen na 120 000 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný a nemá děti, že má příjem ve výši 35 000 Kč ze zaměstnání a že měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč (viz karta klienta, smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 35 000 Kč odečetla částku životního minima žadatele (3 410 Kč), výši splátek zjištěných z NRKI mimo splátek u žalobkyně (466 Kč) a výší splátky schváleného úvěru (2 400 Kč) a dále výpočet MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 35 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (2 400 Kč) také minimální výdaje domácnosti (měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 15 000 Kč) (viz výpočet MLS). Žalobkyně současně provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru NRKI a v centrální evidenci exekucí (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy vyplývá, že si vzal žalovaný v době před uzavřením smlouvy řadu krátkodobých úvěrů se splatností jednoho měsíce, s tím, že ke dni 28. 8. 2019 existoval úvěr v částce 25 000 Kč ze dne 25. 7. 2019 s měsíční splátkou 30 079 Kč a úvěr ve výši 20 000 Kč ze dne 23. 7. 2019 s měsíční splátkou 20 759 Kč (viz úvěrová zpráva).5. Z výpisů z účtu žalovaného, které si soud vyžádal od jeho banky, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy záporný zůstatek na účtu, s tím, že měl na účtu sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 32 000 Kč. Výdaje, které vyplývají z výpisu z účtu, jsou výrazně vyšší než výdaje, které jsou uvedené v kartě klienta. V období 2 měsíců před uzavřením smlouvy čerpal několik úvěrů, např. dne 23. 7. 2019 ve výši 20 000 Kč, dne 12. 8. 2019 ve výši 8 000 Kč a dne 12. 8. 2019 ve výši 15 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2019).6. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků ke dni 10. 7. 2024 úvěr zesplatnila (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne 10. 7. 2024). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 2. 8. 2024 předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k uhrazení dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 1. 8. 2024 + podací lístek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 28. 8. 2019 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč, kterou může žalovaný čerpat opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve sjednaných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu došlo ke změně závazku v podobě navýšení úvěrového rámce na 120 000 Kč.12. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného po změně závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru, a ani před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaná nedovolala, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.14. Neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.15. Úvěr byl, jak je v samotné smlouvě uvedeno, ujednán s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Na listině „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, ve které je evidováno veškeré čerpání a úhrady na úvěr, je ovšem uvedena výše úvěru 120 000 Kč. Vzhledem k tomu, že je ve smlouvě o úvěru sjednána možnost navýšení úvěrového rámce, je zřejmé, že v průběhu trvání smlouvy o úvěru došlo k navýšení úvěro