44 C 350/2025-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 329 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 21. 7. 2025 prostřednictvím webových stránek , webové stránky žalobkyně, úvěrovou smlouvu (dále též „smlouva“), na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným poplatkem do 30 dnů od jejich poskytnutí. Žalovaná se dostala do prodlení s uhrazením dlužné částky, resp. ničeho neuhradila. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, z poplatku za , služba, ve výši 99 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a ze smluvních pokut ve výši 600 Kč.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastnic.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 21. 7. 2025 uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a s poplatkem za doplňkovou službu , služba, ve výši 99 Kč měsíčně do 20. 8. 2025 (viz úvěrová smlouva ze dne 21. 7. 2025). Žalobkyně poskytla žalované úvěr platbou ze dne 21. 7. 2025 ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet (viz opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání, splátek a úhrad, výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 6. 3. 2025 do 4. 8. 2025).4. Žalovaná před uzavřením smlouvy ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je zaměstnaná a má příjem ve výši 25 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, a že nemá splátky u jiných společností. Žalobkyně provedla lustraci žalované v NRKI, v SOLUS a v centrální evidenci exekucí, kterou zjistila, že nemá v žádném z registrů negativní záznam (viz karta klienta). Žalobkyně dále provedla výpočet MLS žalované (maximálního limitu splátky), kde na základě údajů, které uvedla žalovaná v žádosti a které o žalované zjistila, vypočetla, že žalovaná měla dostatečné MLS k tomu, aby mohla hradit úvěr (viz posouzení úvěruschopnosti klienta, vyjádření žalobkyně). Z úvěrové zprávy vyplývá, že měla žalovaná v době před uzavřením smlouvy existující osobní úvěr v částce 800 000 Kč, u kterého činila měsíční splátka 11 515 Kč a suma zbývajících splátek činila celkem 1 312 676 Kč (viz úvěrová zpráva). Žalobkyně příjmy a výdaje žalované ověřila statistickým modelem (viz posouzení úvěruschopnosti klienta).5. Z výpisů z účtu žalované, které si vyžádal soud od její banky, vyplývá, že žalovaná měla v období tří měsíců před uzavřením smlouvy záporný zůstatek na účtu. Výdaje žalované buď převyšovaly, nebo téměř odpovídaly příjmům, které žalovaná měla. Žalovaná měla u své banky sjednaný úvěr, u kterého činil ke dni 4. 7. 2025 zůstatek nesplacené jistiny 783 219,74 Kč (viz výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 6. 3. 2025 do 4. 8. 2025).6. Dne 10. 11. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz předžalobní výzva k plnění ze dne 7. 11. 2025 + podací lístek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 21. 7. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně se sjednanými poplatky k datu splatnosti.12. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má za to, že je smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastnic.13. Žalobkyně sice provedla lustraci žalované v registrech a vyžádala si údaje o majetkových poměrech od žalované, které následně použila ve výpočtu MLS. Skutečné příjmy a výdaje ale žalobkyně nijak nezjišťovala a ověřila je pouze statistickým modelem. Z výpisu z účtu žalované přitom vyplývá, že měla žalovaná záporný zůstatek na účtu a velmi vysoké výdaje, které často převyšovaly její příjmy. Z úvěrové zprávy navíc vyplývá, že žalovaná splácela 11 515 Kč na úvěr, u kterého zbývalo ještě splatit 1 312 676 Kč. Soud v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“14. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, soud ji proto k tomu zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.16. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 1 329 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 64,24 Kč za období od 22. 11. 2025 do 9. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 329 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).17. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst.