11 C 177/2020-36 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 30. 7. 2020. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě této smlouvy žalovaná převzala finanční částku 58 000 Kč, tato částka byla uznána dne 8. 2. 2020 a bylo dohodnuto, že dluh bude splacen ve 14 měsíčních splátkách po 4 000 Kč, přičemž poslední splátka bude 6 000 Kč. Strany si nedohodly ztrátu výhody splátek, tedy je žalováno, tak jak bylo smluveno. Ke dni podání žaloby uhradila jedinou splátku a to opožděně, tedy 4 000 Kč, 23. 4. 2020 namísto sjednaného data 20. 2. 2020. Ježto žalovaná je v prodlení, žalobkyně požaduje úrok z prodlení. Po provedeném dokazování a právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2390 obč. zák., kde je uvedeno, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Takto vznikl mezi žalobkyní a žalovanou obecně závazkový právní vztah dle § 1721 téhož obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud dále podřadil situaci pod ustanovení § 2053 obč. zák., kde je uvedeno, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zde žalobkyně doložila soudu listinnou podobu uznání dluhu, kde žalovaná uznává svůj dluh co do důvodu i co do výše, je zde uvedena i kauza, uznání. Ježto žalovaná je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobkyni přitakal. Žalovaná se k jednání nedostavila, omluvila se a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Soud tedy takto věc projednal. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 004 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 1 940 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, žalobkyně si dále účtovala cestovné z místa bydliště k Okresnímu soudu ve Znojmě a zpět, tedy na vzdálenost 456 km, při amortizační ceně za km 4,2 Kč, vyhláškové ceně paliva 31,80 Kč/litr, normované spotřebě dle OTP 4,3 litrů /100 km, celkem tedy cestovné 2 539 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 11 674 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.