4 C 118/2020-48 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 24. 5. 2018, vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 106/2018, domáhal se žalobce zaplacení částky 7.237.770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.003.221 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 234.549 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení. K odůvodnění žalobce uvedl, že s žalovaným uzavřeli mezi sebou v souladu s ust. § 2445 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zprostředkování. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal pro žalobce zprostředkovat uzavření kupní smlouvy na koupi zemědělských pozemků a žalobce se zavázal zaplatit provizi ve výši dle rozlohy kupovaných nemovitostí. Za zprostředkování koupě zemědělských pozemků (tedy za uzavření kupní smlouvy a vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí) byl žalobce povinen zaplatit žalovanému provizi v závislosti na rozloze zakoupených pozemků. Dne 2. 6. 2016 žalovaný vystavil žalobci fakturu 6/16 splatnou 3. 6. 2016 na částku 8.354.670 Kč včetně DPH za zprostředkování koupě pozemků zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], a pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], a to vše od [právnická osoba] Žalobce žalovanému provizi uhradil. K uzavření smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba] nedošlo, tedy žalovanému ani nevznikl nárok na úhradu provize jím účtované fakturou číslo 6/16 ve výši 8.354.670 Kč. Úhradou provize žalobcem žalovanému vzniklo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 a následující občanského zákoníku bezdůvodné obohacení ve výši 8.354.670 Kč. V důsledku započtení vzájemných pohledávek žalobcem došlo potom k částečnému zániku závazku do výše 1.351.449 Kč, žalobce pak dále za žalovaného uhradil v souladu s ust. § 109a zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty daň ve výši 234.549 Kč, přičemž k odvodu daně byl povinný žalovaný. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil co do celkové částky [částka]. Žalobce měl tedy právo v souladu s ust. § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve formě toho, co plnil. Žalobce uhradil žalovanému částku 8.354.670 Kč tak, že částku 5.704.884 Kč zaplatil dne 27. 6. 2016 bankovním převodem na účet žalovaného, částku 1.449.984 Kč odpovídající 21 % DPH z fakturované částky uhradil žalobce tak, že tuto částku odvedl za žalovaného přímo finančnímu úřadu 21. 7. 2016, zbývající částku ve výši 1.199.802 Kč odvedl žalobce finančním u úřadu za žalovaného dne 21. 7. 2016 v dílčích platbách. Na základě plné moci ze dne 18. 5. 2016 převzala účetnictví a daňové zastoupení žalobkyně [právnická osoba], při kontrole převzatých dokumentů daňový poradce zjistil, že žalovaný uvádí na své faktury jako číslo svého bankovního účtu [bankovní účet], standardizovanou kontrolou daňový poradce zjistil, že žalovaný má u správce daně zveřejněný pouze účet číslo [bankovní účet] a žalobce tak podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen„ ZDPH“) ručí z důvodu platby na nezveřejněný účet za nezaplacenou daň žalovaného. Poté, co žalovaný vystavil žalobkyni fakturu č. 6/16 na částku 6.904.686 Kč plus 21 % DPH ve výši 1.449.984 Kč se strany dohodly, že žalobce uhradí přímo na účet finančního úřadu částku 21 % DPH z faktury č. 6/16 ve výši 1.449.984 Kč a částku v celkové výši 1.199.802 Kč odpovídající souhrnu neuhrazené 21% DPH z dříve vystavených faktur, o částku potom byla snížena jistina fakturované částky. Žalobce tak uhradil dne 21. 7. 2016 částky ve výši 53.550 Kč, 63.420 Kč, 271.812 Kč, 811.020 Kč, 1.449.984 Kč přímo finančnímu úřadu, a to z titulu jeho předchozí dohody s žalovaným, neboť ten neodváděl daň z jím fakturovaných částek. I kdyby k dohodě nedošlo, byl žalobce povinen částky uhradit přímo správci daně, neboť tuto povinnost mu finanční úřad uložil exekučním příkazem ze dne 29. 6. 2016. S tímto postupem souhlasí i sám žalovaný, což plyne z e-mailu z 13. 7. 2016. Žalobce byl dne 21. 3. 2018 správcem daně vyzván k odstranění pochybností v rámci podaného přiznání k DPH, pochybností ohledně faktury č. 7/ 2016 vystavenou žalovaným na částku 1.351.449 Kč, žalobce doložil správci daně k jeho výzvě skutečnosti týkající se předmětného daňového dokladu. Žalobci však vznikla zákonná povinnost ručení za nezaplacenou daň, vzhledem k výše uvedené skutečnosti, že bankovní účet uvedený žalovaným na faktuře nebyl jeho účtem a zároveň nebyl určen ke zveřejnění k dálkovému přístupu. Žalobkyně odvedla za žalovaného DPH z titulu zákonného ručení, tuto odvedenou daň požaduje vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, neboť k odvedení DPH byl povinen žalovaný. 2. Žalovaný navrhl již v rámci původního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 106/2018, zamítnutí návrhu. Nárok žalobce neuznal ani zčásti, poukázal na to, že provize mohla být vyplacena v případě, že předložil signované, v některých případech i notářem ověřené podpisy na konkrétních smluvních dokumentech týkající se převodu pozemků. Provize byla vyplácena z úschovy, vše bylo odsouhlaseno statutárním orgánem žalobce, tj. jednatele společnosti v přesně vypočítaných a odsouhlasených částkách. I v minulosti docházelo k výplatě provize tímto způsobem. Celková suma, kterou uvedl ve faktuře celkem včetně DPH 8.354.670 Kč, se musela vejít do požadavku kupujícího. Částku 8.354.670 Kč pak žalovaný účtuje jako poradenskou službu. Pozemky sehnal za takovou cenu, a to včetně té provize. [jméno a příjmení] [anonymizováno] s cenou včetně provize souhlasil. Cena byla odsouhlasena panem [příjmení] v kanceláři, písemně to není, pan [příjmení] dával přímo jednatelce paní [příjmení] příkaz, aby provizi vyplatila. Smlouva o převodu pozemků uzavřena byla, paní [příjmení] dostala příkaz k zaplacení, nechala si to od žalovaného úředně potvrdit, že byla smlouva úředně ověřena a kdy. Smlouva byla úředně ověřována u notáře [akademický titul a příjmení] [anonymizováno], žalovaný však nemohl předložit smlouvu, kde byly podpisy účastníků smlouvy úředně ověřeny. Potvrdil, že částka [částka] mu byla zaslána na jeho účet [bankovní účet], co se týče DPH, tvrdil, že je na straně žalobce doložit, na základě jakého právního titulu mu povinnost takové úhrady vznikla vč. výpisu z účtu, kterým byla výše DPH správci daně zaplacena. Dále pak žalovaný poukázal, že předmětná smlouva o spolupráci nestanovuje žádnou povinnost ani překážku, která by podmiňovala výplatu odměny až v čase, kdy bude vklad dotčeného práva realizován, tedy převeden na žalobce. Poté, co byly ověřeny podpisy a provedena kompletace návrhu na vklad, neměl možnost ovlivnit, zda a kdy bude vklad práva účastníky kupní smlouvy do katastru vložen, kdy tuto povinnost jim stanovuje znění kupní smlouvy. Podle jeho názoru vyplacená provize tedy mohla být vyplacena a také vyplacena byla, pokud žalovaný předložil signované, v některých případech i notářem ověřené podpisy na konkrétním smluvním dokumentu. Taktomu bylo u předešlých výplat provizí z kupních smluv např. v k. ú. [obec] ze dne [datum], kdy byla provize vyplacena následně druhý den po ověření podpisů, přičemž vlastnické právo bylo převedeno, přičemž i zde mu podklady k zahájení vkladového řízení předány nebyly, respektive neměl možnost je jakkoliv ovlivnit. Tato praxe, způsob schválení a forma vyplacení odměny je rovněž potvrzena písemným důkazem, kterým byl pro žalobkyni realizován jiný obchodní případ, kdy takový důkaz soudu žalovaný předložil. Na dotaz soudu žalovaný nepopřel, že daň zaplacena žalobcem byla, uvedl, že má pohledávku k započtení dle nabídky ze srpna 2016, kdy jedna provize byla 800.000 Kč a druhá 1.424.000 Kč, více věc nespecifikoval, neboť vše bylo dohodnuto osobně, bez písemných dokladů. 3. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 31. 12. 2019 soud řízení o věci zaplacení částky 1.532.886 Kč s příslušenstvím vyloučil k samostatnému řízení, tedy ohledně částek, které byly žalobcem placeny za žalovaného finančnímu úřadu v souladu s ust. § 109a ZDPH. Ve vztahu ke zbylému předmětu řízení představující částku uhrazenou na fakturu 6/16 částku ve výši 5.704.884 Kč rozhodl Okresní soud ve Znojmě rozsudkem z 27. 1. 2020, č. j. 4 C 106/2018-117, dle kterého zavázal žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 5.704.884 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.704.884 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání dne 13. 3. 2020. 4. Ze smlouvy o spolupráci poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky soud z článku I předmět smlouvy zjistil, že poradce se touto smlouvou zavazuje vyvíjet poradenskou a zprostředkovatelskou činnost (poradenství) vedoucí k uzavření kupní a jiných (např. nájemních) smluv s třetími osobami, organizacemi, na jejichž základě bude na zájemce převedeno vlastnické, nájemní a jiné právo, umožňující zájemci zemědělsky hospodařit. Zájemce se současně touto smlouvou zavazuje uhradit poradci za takové poradenství provizi (odměnu). Po