9 C 213/2020-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 6 213 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Společnost [právnická osoba ] [právnická osoba ] [právnická osoba] nabyla pohledávku od [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřela [právnická osoba] s žalovanou dne [datum], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 4 900 Kč, který měla žalovaná splatit dne 9. 1. 2016. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webové stránky], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované emailem. Žalovaná odsouhlasila ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalované na webovém rozhraní věřitele. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu odsouhlasila. K uživatelskému účtu měla přístup jen žalovaná pomocí vlastního hesla. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného, věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalované poskytnut, ale žalovaná neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Pohledávka se tedy skládá z nesplaceného úvěru ve výši 4 900 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 313 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako úvěrovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč, na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 4 900 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 313 Kč. Splatnost úvěru byla dne 9. 1. 2016. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované apod. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 7. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 4 900 Kč, na kterou nic nesplatila. Částka 4 900 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v částce poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 313 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná jen částečně, její míra úspěchu ve věci je vyšší než její neúspěch a žalobkyně má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 213 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Úspěch žalobkyně činil 79 %, jeho neúspěch pak 21 %. Po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu ve věci tak vychází, že žalobkyně má nárok na náhradu 58 % vzniklých nákladů řízení, což při celkových nákladech 1 489 Kč (tedy 100 %) odpovídá částce 864 Kč.