9 C 269/2020-37 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 15. 7. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 529,52 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 8 807 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % ročně v částce 1 724 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky v částce 1 250 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek v částce 5 833 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 314 Kč. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1 724 Kč, z administrativní činnosti ve výši 1 250 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 5 833 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 314 Kč, poslední splátce ve výši 281 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 23741 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 28 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaná následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že jí přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 28 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 28 % ročně pak byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy, samotné smluvní podmínky však byly obsaženy na samostatné listině, kterou žalovaná nepodepsala. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá kapitalizovaného úroku do data 14. 6. 2018 a dále úroku 28 % ročně od 15. 6. 2018 do zaplacení zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 529,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.