11 C 243/2021-25 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 7. 5. 2021. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 130 910 Kč, byl sjednán smluvní úrok ve výši 10,9 %, žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách, tomuto závazku však nedostál, dostal se do prodlení a právní předchůdce žalobce využil svého práva ze smlouvy a rozhodl o zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 5. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen. Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o.s.ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 976 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 6 100 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, tyto úkony byly 4: příprava, převzetí věci, sepis žaloby, upomínka a účast u soudního jednání dne 4. 10. 2021, dále právní zástupce účtoval cestovní náklady, náhrada za cestovné přísluší za cestu ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Znojmě a zpět na vzdálenost 140 km, při amortizační ceně 4,40 Kč a při spotřebě dle OTP 5,1 l /100 km paliva a při vyhláškové ceně paliva 27,80 Kč Celkem tedy 814,50 Kč. Právnímu zástupci přísluší dle § 14 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, tedy celkem 400 Kč. Právní zástupkyni přísluší prokázaná 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení činí 37 421 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.