11 C 302/2020-24 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 27. 7. 2020. Žalobce v návrhu tvrdil a posléze listinnými důkazy prokázal, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 9 600 Kč, tato částka byla převedena bankovním převodem na označený účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, bylo dohodnuto, že žalovaný do konce každého kalendářního měsícem uhradí minimálně splátku úvěru, nejméně však 300 Kč, žalovaný však podmínky smlouvy neplnil a použité finanční prostředky nevrátil řádně a včas. Pro případ neplnění smluvní povinnosti byla sjednána smluvní pokuta 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Celková smluvní pokuta tedy činí podle smlouvy 484 Kč. 2. Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný ač řádně obeslán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. 3. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. 4. Pokud si účastníci ujednali pro případ prodlení smluvní pokutu a to ve výši shora uvedené soud podřadil situaci pod ustanovení § 2048 věta první obč. zák., kde je uvedeno, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 5. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 6. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobkyni přitakal. 7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o.s.ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 1 540 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, tyto úkony byly 3: příprava, převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínka, právnímu zástupci přísluší prokázaná 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení činí 7 479 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.